Spolumajitelství

V první řadě si povězme PROČ spolumajitelství existuje a proč je to možnost u těchto vrhů.

V zahraničí je v chovatelských stanicích poměrně běžné, že úspěšní chovatelé mají pro svá zvířata velké pozemky, kotce a prakticky neomezené možnosti. Ti ještě úspěšnější mají dokonce zaměstnance, kteří za ně řeší každodenní věci, jako jsou úklidy, krmení a tréninky.

U nás v Česku máme trochu jinou kulturu, a upřímně se s ní ztotožňuji více, než s představou, že budu mít zvířata jako drahý auta jen zaparkovaý venku v garáži. Asi není pochyb o tom, že pro mne jsou moji psi životní parťáci. Spí mi v posteli, válí se mi v baráku, kupuji si auto, abych si je s sebou mohla vzít na sezónní práce do zahraničí… Ale chtít chovat nad rámec možností aktuální smečky, a chtít mít doma udržitelný počet chovných fen, je často obtížné; jinými slovy, abych mohla kontinuálně pokračovat, musela bych si co 3-5 let přivést domů nové zvíře. V momentě psaní tohoto článku je mým rozhodnutím mít stop stav - Girunka a Thyřík se těší pevnému zdraví, a k tomu, abychom byly všechny tři spoko, je nás tak akorát. Jakýkoliv další přídavek by znamenal několikaleté změny, a to nejdůležitější, holky by musely ulevit ze svých rituálů a zvyků na úkor toho, že moje pozornost by se prvních pár let musela ubírat směrem nového člena.

A to se mi… nechce. Konečně jsme se dostaly do stádia, kdy jsou holky dospělý, všechny 3 víme, jak náš život funguje, máme svoje zvyky, svoje potřeby, svoji dynamiku. Obě jsou teď vykastrované, takže nemusíme řešit ani krušná období hárání během života s nekastrovaným samcem v jedné domácnosti. Prostě je to pohoda. A to, že já chci chovat dál je sice hezké, ale nepřijde mi fér, abych tím zatěžovala holky, které už jsou staršího věku a zaslouží si ho prožít v co největším klidu. Stejně tak si stojím za rozhodnutím, že mi na feně stačí 2 vrhy, i když bych hypoteticky mohla udělat 4. A tak se dostáváme do maličko patové situace, ze které mi může právě pomoct štěně na spolumajitelství.

A co to teda je?

Jak již napovídá název, štěně nejde do nové rodiny na klasickou kupní smlouvu, během níž jsou veškerá vlastnická práva přepsána na nového majitele, ale bude spoluvlastněno mnou (z 51 %) a novým majitelem (49 %).

Není to tak hrozné, jak se na první pohled zdá!

Spolumajitelství není výkřik chamtivosti. Je to pouze pevnější spolupráce chovatele a majitele, za účelem posunutí plemene vpřed. Spolumajitelství zohledňuje to, že se nebudeme podílet na vlastnictví skříně, ale živého zvířete, a tak se nemusíte obávat klauzulí typu že fena bude 50% času bydlet u majitele a 50% času u mě. Popišme si to trochu do hloubky.

Jaké jsou podmínky:

Spoluvlastněný pes (nadále “pes”, nebo “fena”) bude trvale žít u spolumajitele (tedy ne u mne)
Veškeré každodenní výdaje a běžné výdaje spojené s vlastnictvím psa (krmení, očkování, apod.) bude hradit spolumajitel.
Veškeré každodenní a běžné aktivity spojené s vlastnictvím psa bude mít na starost spolumajitel.

(Do teď je to jako u běžného prodeje štěněte, ne?)

Spoluvlastněný pes (většinou fena) bude zavázán k aktivní účasti chovu - pes musí být plně uchovněn, fena musí být uchovněna a v závislosti na situaci přivést na svět 1-2 vrhy pod CHS Aeghyra.
Spolumajitel bude mít na starost psa správně připravit, aby mohl co nejlépe složit bonitaci a mít co nejlepší zdravotní výsledky (rentgeny).

(Uchovnění je možné nejen s přípravou a řádnou péčí v raném životě psa, ale bohužel v něm hraje roli i spousta faktorů, které může ovlivnit genetika a příroda. S touto variantou se počítá, a pokud uchovnění nebude možné z neovlivnitelných důvodů, pes bude přepsán na klasickou smlouvu a půjde do plného vlastnictví spolumajitele.)

Výhrady spojené přímo s uchovněním (vyšetření rtg, svod, bonitace, příp. pracovní zkoušky) budou z 50-100% hrazeny chovatelem (mnou). Na výstavách nijak nelpím, takže ty jsou čistě na spolumajiteli, zda je bude chtít absolvovat, nebo ne. Do sdílených výdajů patří i pojištění psa (majetkové škody + zdravotní výdaje).
Veškerá zásadní rozhodnutí ohledně psa jako takového musí být provedena za souhlasu spolumajitele a chovatele s tím, že chovatel má právo veta.
Veškerá chovatelská rozhodnutí ohledně psa (výběr/schválení partnera, péče o těhotnou fenu, péče o štěňata, výbavičky atd.) má na starost chovatel. Jelikož budou štěňata odchována u spolumajitele, výběr potenciálních majitelů pro štěňata je trochu komplexní záležitost. V případě, že nebudu mít možnost se před odběrem setkat se všemi kandidáty, spoléhám na co nejvíce objektivní názor spolumajitele (se kterým se při návštěvě setkají určitě).
Fena bude po dobu těhotenství a odchování štěňat u spolumajitele, tzn. tam, kde je zvyklá.
Chovatel si vyhrazuje právo přijet se na štěňata podívat (po předchozí domluvě) kdykoli bude mít možnost.
Veškeré náklady na vrh, včetně výdajů jako cesta za krycím psem a předem domluvená cena za krytí, hradí spolumajitel. Povinností chovatele je nastavit prodejní cenu štěňat tak, aby byly tyto výdaje spolumajiteli zcela pokryty. Jakékoli peníze navíc, které z vrhu budou, patří spolumajiteli.
Po úspěšném splnění podmínek (tedy po uchovnění, a v případě feny po odchování 1-2 vrhů), či po prvních 3-4 letech v případě, že pes nebude moct být z neovlivnitelných důvodů uchovněn, bude pes přepsán do plného vlastnictví spolumajitele.
V návaznosti na tyto podmínky bude štěně ve spolumajitelství prodáno spolumajiteli za výrazně sníženou cenu, rozdíl ceny bude sloužit jako první příspěvek k budoucím nákladům.

Jednoduše řečeno, spoluvlastněný pes bude parťák jako každý jiný. Nebude muset cestovat tam a zpět jak dítě ve střídavé péči, nebude hrozit, že bych si psa ze dne na den z ničeho nic odebrala (pokud k tomu nebude pádný důvod, což však platí pro všechny moje odchovy, nezávisle na tom, s jakou smlouvou jsou prodaní). Jedná se o etický způsob, jak si mohu do jisté míry zaučit pokračování v chovu, aniž bych tak dělala na úkor (fyzický i psychický) svých zvířat.

V případě zájmu či dalších dotazů mne neváhejte kontaktovat.