CO ZNAMENAJÍ VŠECHNY TY ZKRATKY U PSŮ?
Při hledání svého nového parťáka člověk zákonitě narazí na spoustu zkratek, písmen a čísel, ze kterých je občas těžké vyčíst, co se nám snaží sdělit. Což chápu! Do spousty těchto zkratek se člověk ponoří až když vlčáka vlastní, ale je škoda, aby tyto informace byly pod mlhou neznáma v tak důležitém období, jako při výběru chovatelské stanice a případně rodičů štěněte, které si následně dovezete domů.
Zkratky si rozdělíme na 2 kategorie - zdravotní a povahové. Tento dokument se bude zabývat zdravotními výsledky. Pro výsledky svodu a bonitace klikněte zde.
ZDRAVOTNÍ VÝSLEDKY
Aby mohl být pes/fena oficiálně zařazen do chovu, potřebuje mít vyšetřené 4 hlavní zdravotní parametry, které jsou součástí výběru ideálního páru. Všechny tyto “potíže”, resp. predispozice k nim, jsou pravděpodobně zděděny po Německých ovčácích stojících za zrodem plemene. V té době tyto testy neexistovaly, takže nelze nikoho vinit, ale dnes jsou to prostředky plně k dispozici a každý dobrý vrh je musí mít splněné.
RENTGENOVÉ VYŠETŘENÍ
DKK (HD) - Dysplazie kyčelního kloubu (hip dysplasia) // DLK (ED) - Dysplazie loketního kloubu (elbow dysplasia)
Všechny tyto zkratky vyžadují návštěvu jednoho z klubem pověřených veterinářů, kteří vašeho psa uspí a následně správně napolohuje jeho končetiny, aby na rentgenovém snímku bylo co nejpřesněji vidět, jak klouby zapadají do kloubních jamek. Dysplazie kloubu znamená, že kloubní jamka je abnormálně vyvinutá, což způsobuje špatné pasování kloubu, následné kontinuální poškozování nejen kloubní jamky s dysplazií, ale i ostatních kompenzujících kloubů, a může to způsobovat i artritidu.
Samo o sobě se, až na extrémní případy, nejedná o nic, co by psa zásadně omezovalo na životě. Ano, je to sice škoda, a jisté limity to přináší, ale spousta psů si i s dysplazií užijí celý svůj život v plné míře. Jako všechno, i dysplazie je měří na stupně, kdy kyčle se popisují písmeny (A, B, C, D, E) a lokty čísly (0, 1, 2, 3, 4). Stupnice ale i přes určitý nesoulad znamenají to samé - A = 0, B = 1, atd.
V nejideálnějším případě chceme, aby naše zvířata měla A/A a 0/0. To znamená, že kloub nevykazuje žádné známky dysplazie, je zdravý, a zvíře jej může v plné míře využívat. Laicky to znamená, že se pes může s klidným svědomím po 3 měsících na gauči vydat na dvoudenní tůru do hor, aniž by mu to nějak zásadně ublížilo.
Jelikož jsou dysplazie převážně genetického rázu, a jelikož krom kontroly stavu kloubů daného zvířete nejsme schopni testovat i na predispozice, často se v chovu objeví i vyšší/horší stupně. Nejčastější je stupeň kyčle B, což naznačuje jemnou abnormalitu v kloubu, ale pořád to není dysplazie jako taková. V tomto případě už se bavíme o nějakém pravidelnějším režimu pro psa, což platí i pro psy s horšími nálezy, aby si udržoval dobrou fyzickou kondici, neboť osvalení končetiny může neodsedavost kloubu do určité míry kompenzovat.
Jak jste si všimli, u tohoto stupně dysplazie kyčlí už jsem neuváděla jeho ekvivalent lokte. Je to z toho důvodu, že lokty nesou mnohem větší tíhu těla, a jakákoli dysplazie na nich je v chovu nežádoucí. Proto klub pouští do chovu pouze psy s nulovým nálezem.
Od stupňů C a dále už se bavíme o dysplazii. C je jemná dysplazie, D pokročilá dysplazie, E je vážná dysplazie. V chovu se mohou aktivně účastnit psi se stupni A a B, u C jsou již pravidla pro výběr partnera a případné další vrhy přísnější, od stupně D dál již psi do chovu nesmí.
Jak jsem psala výše, jako chovatelé nemůžeme nikdy s přesností říct, že všechny naše odchovy budou na 100 % bez nálezů. Dysplazie se plazí liniemi jako neviditelný had, navíc ne vždy udeří, i když by k ní predispozice byly. A československý vlčák na tom jednoduše není populačně natolik dobře, abychom mohli všechny postižené psy a psy s prokázanou predispozicí (např. tím, že by jejich potomci dysplazii měli) z chovu vyřadit. Dalším faktorem, který nám do toho trochu hází vidle, je traumatická dysplazie. Vyjma některých případů přímo potvrzených veterináři nelze nikdy s jistotou říct, zda je dysplazie genetická, či způsobená úrazem. Bohužel se tyto úrazy často dějí ve věku, kdy psi ještě rentgeny udělané nemají, a klub nerad polemizuje, zda dysplazie v kloubu byla i před úrazem, nebo až kvůli němu.
GENETICKÁ VYŠETŘENÍ
Němečtí ovčáci nám vyjma nedosedavých kloubů nadělili do vínku i genetické nemoci DM a DW. V obou případech je nutné znát jakou mutaci genu daný pes nese, aby se na něj mohl vybrat vhodný partner.
Obě tyto nemoci můžete najít diagnostikované třemi způsoby:
- N/N - čistý (To znamená, že pes mutaci genu nemá, tím pádem může spoldit potomky jak s dalším psem čistým na toto onemocnění, tak s přenašečem.)
-N/DM // N/DW - přenašeč (U psa se vyskytuje jedna kopie mutace a pokud by splodil potomky s dalším přenašečem, 25% vrhu by se narodilo postižených touto nemocí. Přenašečství jako takové ale krom zúženého výběru partnerů ničemu nevadí, pes je po celý život zdráv a může se do chovu zapojit.)
-DM/DM // DW/DW (V tomto případě má pes obě mutace genu, což znamená postižení touto nemocí. Tomuto výsledku se v chovu snažíme co nejvíce předejít, neboť obě nemoci pro psa nejsou úplně nejpříjemnější. Psi postižení DM a/nebo DW se do chovu nepovolují. Dostanou PP, jen s omezenou registrací.)
DM - Degenerativní myelopatie
Máme-li se koukat na úroveň zla obou nemocí, DM může být do jisté míry považované za to menší zlo. Myelopatie znamená, že někdy v průběhu psova života mu od ocasu začne ochrnovat mícha. Průběh je u každého psa individuální, jelikož je to ale nemoc degenerativní, její postup se nedá nijak zastavit (pouze dočasně zpomalit) a vzhledem k tomu, že postihuje nervový systém, eventualně se stává fatální.
Psi postižení DM postupně ztrácí kontrolu nad zadními končetinami, následují oba svěrače, a dožije-li se pes dostatečně dlouho, nemoc nakonec ovlivní i důležité orgány. Její počátek je ale nevyzpytatelný; častěji se děje, že problémy začnou až u dospělých zvířat, jen málokdy u mladších jedinců, ale taky se může dost dobře stát, že než se nemoc v psovi “probudí”, pes mezitím zahyne na jinou příčinu, ať už stářím, úrazem, či jinou nemocí, a tak se vlastně i postižený pes s DM nemusí za celý život potkat. Začnou-li však prvotní projevy nemoci, kvalita života psa bude postupně upadat. Jednou z vedlejších účinků nemoci je mj. i psychologický dopad na psa, kdy pes je často ještě v kognitivní kondici a nerozumí tomu, proč se najednou nemůže pohybovat tak, jak byl doposud zvyklý. Stejně jako u dysplazie můžeme pomoci psovi s udržením mobility o trochu déle tím, že jej udržujeme zdravě nasvaleného, s důrazem na zadní končetiny.
DW - hypofyzární dwarfismus / nanismus
Pes postižený dwarfismem, nebo nanismem, je čemu my u lidí říkáme trpaslík. Dwarfismus je z obou nemocí rozhodně kratší sirka, jelikož nemoc ovlivní psův život už od jeho začátku. Nežli se štěně narodí, je tam jisté riziko, že nemoc zastaví růst a vývin už v děloze, což způsobí smrt ještě před narozením, a v případě narození je růstový deficit patrný v již v průběhu prvního týdne.
Častým, mylným, názorem bývá, že mít dospělé čévéčko v těle malého štěněte nemusí být až tak velký problém. Kdyby tomu tak bylo POUZE, dwarfismus by možná nebyl tak velkým problémem, ale jak je asi jasné, není to tak jednoduché, jak se zdá. Jelikož se jedná o deficit růstového hormonu, škála problémů je u každého jedince velmi široká, a velmi náhodná. Dva extrémy jsou, že např. máte psa, který se tělem zasekne na velikosti 5měs. štěněte, ale jeho orgány mohou vesele růst do velikosti dospělého jedince, což znamená jisté prostorové komplikace. Opakem může být, že zatímco si štěně vesele poroste do své trvalé velikosti 5měs. štěněte, orgány se zastaví na velikosti 2měs. štěněte, a následně budou mít velký problém s tím, udržet tak (oproti nim) velké tělo funkční. To ale znamená, že se štěně musí dostat přes počáteční problémy s příjmem potravy, které se mohou projevit nejen u kojení, ale velmi často při přechodu na pevnou stravu.
Dospělosti se historicky dožilo málo čévéčkových trpaslíků, a v mnoha případech si jí moc dlouho neužili. Spousta z nich také trpí problémy se srstí, která jim z většiny vypadá a zvířata jsou spíše holá, než osrstěná, a k tomu mají do vínku plejádu dalších interních problémů, které se s touto nemocí pojí. Výjimka potvrzující pravidlo je pej jménem Qilin z Peronówki, který se jako snad jediný trpaslík dožil necelých 12 let.
DALŠÍ ZDRAVOTNÍ VÝSLEDKY
Krom klasické čtyřky testů, kterým musí být podrobený každý chovný jedinec, si majitel může udělat i doplňující testy, které již klubem povinné nejsou a které se u ČSV sem tam objeví:
- FGF5 (dlouhá srst): v tomto případě se nejedná o nijak zdravotně závadnou mutaci genu, pouze, dejme tomu, o estetickou vadu, která ale přímo ovlivňuje soulad se standardem jedince. Srst ČSV má být hustá, přiléhavá, má mít voděodolné vlastnosti, rychle schnout a fungovat ve všech povětrnostních podmínkách. Psi s dlouhou srstí mají (jak jste jistě čekali) srst dlouhou, což ale ovlivňuje i její strukturu. Je jemnější, déle schne a rychle se namáčí, což znamená, že potom, co pustíte psa plavat, se po 2 otřepáních nezbaví většiny tekutiny po těle. Zatím co přenašeči se mohou dále rozmnožovat, za předpokladu, že si jejich partner udělá test na dlouhou srst, aby na sebe nešli dva přenašeči, psi s dlouhou srstí se nemohou účastnit v chovu.
- MDR1 (multidrug resistance 1, nebo ABCB1): MDR1 je mutace genu ovlivňující funkci bílkoviny p-glycoprotein, která má za úkol vyplavovat léky a toxiny ven z mozku. Psi s touto mutací pak mají v případě podání určitých léčiv závažné neurologické komplikace.
- MH (maligní hyperthermie) - psi s MH mohou reagovat na anestezii, stress a vzrušivé podněty přehřátím se, ztuhlými svaly, modráním sliznic, zrychleným dýcháním a nepravidelným srdečním tepem.
- SAS (subvalvulární aortální stenóza) - vrozená srdeční vada, při které dochází k zúžení pod aortální chlopní.
- OCD (osteochondrosis dissecans) - chrupavka v ramenním kloubu není správně vyvinutá a odchlipuje se od kosti.
- LTV (lumbosakrální přechodový obratel) - vrozená anomálie páteře, při které dochází k částečnému nebo úplnému přechodu bederního obratle v křížový.
Vím, že je to na jeden článek velké množství informací. Fakt je ten, že mnohokrát si chovatelé vystačí pouze s povinnými testy, a v drtivé většině to tak funguje. Tento článek neznamená, že se teď musí každý majitel sebrat, vzít psa na veterinu, odebrat 3 ampule krve a poslat ji celou na testování; je na každém, kdo co jak považuje za nutné.
I přes to, jak v posledních dekádách věda pokročila a co všechno jsme schopní zjistit včas, se plemeno stále potýká s nemocemi, na které testy bohužel nejsou. Ať už je to epilepsie, jejíž příčiny jsou stejně záludné jako nemoc sama, tak rakoviny, kterých je mnoho typů a každý typ má mnoho příčin.
Genetika je zábavná a krutá a ať děláme co děláme, nikdy se nám nepodaří odkrýt všechna její tajemství. Některé potíže mohou přeskakovat jednu a více generací a nemusí být nutně závislé na tom, zda stejné predispozice má i druhý rodič. Stejně tak je i v dnešní době zdravotní stav mnoha zvířat nezveřejněná - ať už, protože majitelé nejsou aktivní v komunitě natolik, aby tyto strasti sdíleli, tak protože může docházet i k účelnému zatajování. A nikdo z nás nemá šanci DOBŘE znát všechna čévéčka, celý jejich život. Vyjma omylů tak pracujeme i s nevyzpytatelností, na kterou se nemáme jak plně připravit.
Tohle vše nabádá majitele k jisté shovívavosti; ano, jsou tu nemoci a genetické mutace, kterým se dá dobře zabránit, ale některé věci, ať už to jsou dysplazie, nebo chybějící zuby, kryptorchismus a jiné z chovu vylučující vady, které nejsou předem detekovatelné, se prostě stanou, ať se chovatel snaží sebevíc.
Zároveň to nabádá zájemce o plemeno k tomu, aby si při hledání parťáka nastavil pevné hranice a z nich neslevoval. Nepořizujte si štěňata ze spojení, které nemá podchycené alespoň základní zdravotní predispozice. Ze 100 % se bude jednat o bezpapírový chov, a jak jste si mohli přečíst výše, cena za takový výběr drasticky převýší částku, kterou za štěně zaplatíte.