CHS Aeghyra vznikla na začátku roku 2021. Původně jsem plánovala ji zřídit na svoje dva vrhy, ale dnes už jsme větší kolektiv – spolu se mnou se na této chovatelské stanici podílí i majitelé externích fen, přátelé chovatelé a nově i spolumajitelé fen pro budoucí chov.

Moje začátky s vlčáky jdou stopovat od roku 2016, kdy jsme s Thyrou začaly jezdit na srazy Saarloosových vlčáků, odkud vedla krátká cesta k těm Československým. 2 roky poté jsem si domů přivezla svoji první fenu ČSV, Girču, která se následně stala základovým kamenem této CHS.

Vždy jsem byla zastáncem toho, že pokud k člověku něco patří, ví to okamžitě. A vlčáci, i přes svoje specifika, pro mě byli vždy domovem. Nejvíce na nich miluji to, jak jsou přímočaří a jak si je člověk vždycky naprosto jistý tím, že o vše dobré s nimi se opravdu poctivě zasloužil.

Československý vlčák už dávno nepatří JEN zkušeným kynologům, jak varovaly články 10+ let zpátky. Mým cílem je přivést na svět vyrovnaná, přátelská zvířata, která jsou stejně versatilní povahově, jako fyzicky, a kteří se svými majiteli sebevědomě zvládnou slunko i déšť, město i les. Všechny zásady našeho chovu si můžete přečíst zde.

V naší domácí smečce se momentálně nachází pouze dvě feny a jeden pes – Thyřík (kříženec BŠO), Girča a Yukon (oba ČSV); obě feny jsou již v důchodovém věku a vykastrované. V dohledné době budou další vrhy Aeghyra odchovány na externích fenách. Obecně jsme skupina lidí, kteří se svými psy žijí pasivně a aktivně. Psi jsou tedy především v domě/bytě, s přístupem na zahradu je-li k dispozici. O naší smečce, externích fenách i otcích vrhů si můžete přečíst zde.

Tato otázka nemá jednoznačnou odpověď. Jelikož v CHS figuruje více fen, každá s jinými majiteli a jiným háracím cyklem, někdy se může během jednoho roku sejít více vrhů, jindy může být několik let pauza. Pokud na webu / stránkách FB nenajdete relevantní informace, neváhejte se ozvat s dotazem.

Mou prioritou je vždy kombinace zdraví a povahy. Spolupracuji zásadně s majiteli/fenami, které velmi dobře znám, a na základě toho pak mohu lépe vybrat tu ideální partii; využít potenciál feny, a ještě jej samcem umocnit a/nebo vybrat samce, který upraví případné nedostatky. Ve většině případů se snažím osobně se samcem setkat, než bude opravdu vybrán do budoucího spojení.

Štěňata i jejich matka si zaslouží jen a pouze kvalitu. Každý faktor, ať už je sebemenší, hraje důležitou roli v tom, aby bylo celé období těhotenství a následné péče co nejpříjemnější jak pro matku, tak pro její štěňata. Vše je podstatné: příjemné podmínky, kvalitní strava, lékařský dohled, čistota a bezpečí okolí, socializace, ale i výběr jejich nového domova.

Ve všech našich vrzích platí to, že každý rodič musí být plně uchovněný (tedy mít bonitaci [více informací o bonitaci zde]), mít udělané rtg snímky loktů a kyčlí, DNA profil a výsledky genetických testů na nemoci DM a DW (více informací o zdravotních testech zde). Ne každý stát má povinnou bonitaci, či ji vůbec provádí, takže u zahraničních samců musí být minimálně rentgeny a DNA profil s genetickými výsledky.

O rodičích každého vrhu si můžete přečíst nejen na stránce daného vrhu v sekci Odchovy (každé jméno vede proklikem na jejich individuální stránku), ale i na stránce Naše smečka, kde uvidíte veškerá zvířata, která jsou s fungováním CHS spojená.

Všechny zdravotní výsledky, zkoušky a výstavní tituly rodičů naleznete na jejich individuálních stránkách, ale i na přehledu celého vrhu.

Zatím byl pouze jeden vrh, kde šlo poznat matku i otce na jednom místě – vrh A. U zbylých vrhů otec nikdy nesídlí tam, kde matka, a vždy za ním bylo potřeba více či méně vycestovat. Je možné se tedy doptat na majitele otce a případně se s nimi seznámit separé, ale jejich disponibilita a ochota už je mimo moji jurisdikci. Nehledě na to, že část našich otců je ze zahraničí, a je to k nim min. 10 h cesty.

Historicky se štěňata ČSV prodávala již v útlém věku 5 týdnů – stojí za tím hlavně strategie, neboť tehdy byli vlčáci ještě velmi blízko jejich vlčím předkům, a čím dříve se mohla štěňata sžít s jejich novými majiteli, tím jednodušší následné soužití bylo. V dnešní době tato drastická opatření nejsou potřeba, nehledě na to, že to legislativa již nedovoluje. V dnešní době je běžné, že si majitelé štěňata dováží v 7. týdnu jejich života, tedy jakmile zákon dovoluje odběr od matky. Majitelé ze zahraničí musí počkat, až bude štěně plně očkované proti vzteklině a začnou působit protilátky vakcíny, což bývá většinou kolem 3.- 4. měsíce.

Péče o štěňata začíná ještě před jejich početím, a to péčí o jejich rodiče. Když fena zabřezne, její denní režim se postupně přizpůsobuje rostoucím plodům v břiše, a stejně tak se upravuje i její strava – s postupujícím těhotenstvím se přidává na množství, ale také se dávka dělí na více menších, aby fena měla vše, co potřebuje, a nebylo jí nevolno z toho, jak by štěňata tlačila na plný žaludek. Po jejich narození je důležité, aby byla v čistém prostředí a v dostatečném teple, neboť jejich vnitřní termoregulace se vyvine až po 2. týdnu života. Matka stráví prvních pár týdnu se štěňaty v porodním boxu, který se nachází v domě/bytě, odkud může pohodlně odcházet kdykoli potřebuje, a později, když už nehrozí zalehnutí štěněte, dostávají štěňata více prostoru v ohrádce. Štěňata během jejich pobytu u matky v případě nepřítomnosti pečlivě sledujeme kamerami, a jakmile k tomu mají vhodný věk, zpřístupňujeme jim k objevování i zbytek domu/bytu a zahradu (je-li k dispozici). V tuto chvíli jsou naše odchovy zásadně odchovávané uvnitř s pozdějším přístupem ven.

Jelikož s nimi i jejich matkami žijeme, štěňátka jsou od prvních dní vystavena manipulaci i běžným pachům domova. Když se jim otevřou očka a sluchovody, poznávají i běžné zvuky domácnosti, jako pračku, vysavač, zvuky vaření a celkovou nepředvídatelnost lidského života. Jakmile jsou dostatečně stará, jezdí si je chodit pomazlit i mnoho návštěv, takže si budují pozitivní vztah k lidem. Podle reakce matky je mohou později chodit navštěvovat příp. i další psi (které matka zná a má ráda, neberte s sebou vašeho domácího mazlíčka!) a velkou část jejich života s matkou se učí taky od případných dalších členů domácí smečky.

Ano a ne. Ačkoli vycházím budoucím majitelům hrozně ráda vstříc, jsou aspekty, které musím brát v potaz, když páruji štěně k jeho budoucímu domovu. Jaký má majitel se štěnětem plány a jaký potenciál v daném štěněti vidím? Jak jsou kompatibilní povahy majitele a štěněte? A spousta dalších nuancí. Chápu, že to zní dost demotivačně – na druhou stranu prozatím záhadně většina majitelů, ne-li všichni, dostala štěňátka, která se jim líbila nejvíc 🙂

Jelikož beru chovatelství jako spolupráci, vybírám si majitele se stejnou vizí. Rozhodně chci, aby před vážnější diskusí o rezervaci proběhl kontakt (ve většině případů i osobní návštěva), díky němuž lépe zjistím o zájemcích jako takových, o tom, co by štěně čekalo v novém domově, a jaké by byly plány v budoucnu. Vážím si co největší otevřenosti, nejen protože podle toho mohu zjistit, zda je vůbec vlčák pro zájemce ta správná volba obecně, ale taky zda jsem pro ně ta ideální volba, co se CHS týče. A kdy se ohledně zájmu o štěně ozvat? Představivosti se meze nekladou a napsat je možné kdykoli – ať už jsou venku informace o konkrétním krytí, nebo máte zájem o potomka po konkrétní fence. Plány jsou často (ale ne vždy) udělané, a čeká se jen, kdy fena začne hárat. Záleží pak, jak dlouho je zájemce ochoten si na štěně počkat.

Souhrn toho, čím musí budoucí majitel disponovat a jak funguje moje práce se stávajícími majiteli najdete zde.

Určitě, naopak je to vřele doporučováno. Štěňátka je však možné navštívit až ve chvíli, kdy jim je alespoň 1 měsíc. Do té doby je kontakt se štěňaty striktně limitován pouze na členy domácnosti a případný úzký rodinný kruh, podle reakce a preference matky.

Chápu, že ne vždy má budoucí majitel možnost koupit si štěně ve vesnici vedle. Jsme dospělí lidé, kteří chodí do práce a mají i jiné povinnosti, takže nejen, že ne vždy mohu já/majitelé feny návštěvu uvítat, ale stejně tak ne každý má možnost každý víkend jezdit třeba na druhou stranu republiky. Alespoň jednu návštěvu před odběrem štěněte však doporučujeme – ať už, aby majitelé viděli, v jakých podmínkách štěňata vyrůstají, ale také protože to je jedinečná zkušenost.

Tato otázka se musí opět setkat s dost ambivalentní odpovědí. Říct že vlčák není pro každého je špatně – mezi námi majiteli a chovateli je široká škála lidských povah, s různými předchozími zkušenostmi se psy a i člověk, který si pořizuje úplně prvního psa v životě, může být naprosto skvělý majitel čévéčka. Rozhodně však vlčák nepatří do rukou každému, kdo o něj má zájem.

V první řadě je potřeba říct si, jaká je nátura plemene – jsou to vášniví lovci, jsou inteligentní, samostatní, aktivní, drtivá většina se v dospělosti nesnese s cizími psy stejného pohlaví. Vlčák se tak rozhodně nehodí pro lidi, kteří vědomě či nevědomě tyto aspekty přehlíží. Nejen, že se tak vlčák může stát nebezpečný svému okolí, ale v extrémních případech i členům domácnosti. Stejně nevhodní bývají zájemci, co si chtějí pořídit jen hezkou ozdobu zahrady.

Soupis všech pomůcek, dokumentů a testů, které si odnesete spolu s novým štěňátkem, najdete zde.

Ano – pokud je odběr štěněte v 7 týdnech, bude mít za sebou alespoň 2 odčervení a 1. dávku očkování spolu s čipem, který bude na základě nové legislativy při aplikaci zapsán do národního registru. Všechny tyto informace budou zaznamenané v Europasu. Při pozdějším odběru budou štěňata odčervena a očkována úměrně jejich věku.

Obvykle se snažíme štěňata navykat na syrovou stravu (BARF) i granule, aby měli budoucí majitelé volnou ruku a pokračovat v tom, co jim bude vyhovovat nejvíce. Nejde to však u každé feny. V každém případě tak štěně dostane velkou zásobu štěněcího krmiva, na které bylo spolu s jeho matkou zvyklé od narození.

Stoprocentně. Co víc – dostane tolik informací, že během prvních pár měsíců stejně většinu zapomene a budeme spolu spoustu věcí ještě několikrát řešit v průběhu života psa. To ale nevadí, naopak – od toho tu jsem. Zároveň dostane přístup do sekce na webu čistě pro majitele, kde bude mít k dispozici několik článků na různá témata soužití s vlčákem.

Kupní smlouva reflektuje aktuální legislativu a požadavky kladené na chovatele. Součástí je tak mj. i sekce evidenční, kde jsou lépe dokumentovány informace o rodičích a sourozencích štěněte. Dodatek smlouvy pak obsahuje stručné přiblížení (a varování) o tom, jak pravděpodobně budou vypadat první měsíce/roky s vlčákem.

Mám pocit, že dnes ještě hodně lidí očekává, že při odběru štěněte dostanou i PP. To se ale často nestane. Nejde však o nic špatného – podklady pro zapsání vrhu se posílají ve chvíli, kdy je možné štěňata jasně identifikovat = až jsou čipovaná. S tím chovatelé většinou čekají na první očkování, což je kolem 5-6. Týdne. Do 60 dní od narození štěňat pak chovatel musí zaslat všechny doklady (vč. genetických testů, jsou-li výsledky už k dispozici) na klub, odkud putují na Plemennou knihu nejpozději do 3 měsíců věku štěňat. V tu chvíli už jsme plně odkázaní na byrokratickou rychlost úředníků; průkazy původu tak chovatel většinou obdrží kolem 4. měsíce a následně je předává majitelům. A jelikož se případným obdobím dovolených může proces ještě prodloužit, chovatel by měl mít PP štěňat nejpozději půl roku po narození štěňat.

Nabytí vlastnického práva štěněte proběhne podpisem kupní smlouvy. U Europasu se v době očkování/čipování píše první majitel vždy chovatel (protože v té době je majitelem štěňat) a majitel bude chovatelem dopsán na další pozici. To samé probíhá u PP.

Jedná se o dva zákonem vyžadované dokumenty v chovu. Laicky řečeno – evidenční list slouží pro souhrn informací o celém vrhu, vypisuje si jej chovatel pro sebe a uchovává min. 3 roky, převodní list je pro majitele – jsou v něm specifikovány i detaily ohledně jeho nového štěněte. V praxi jsou si tyto dva dokumenty velmi podobné. Nemusí však být oddělené od smlouvy v případě, že smlouva obsahuje všechny žádané informace. Naše kupní smlouva má segmenty obou listů zakomponované přímo v sobě.

Ano. Např. že majitel psa nesmí krmit veganskou stravou, že majitel musí chovatele neprodleně informovat o všech zdravotních problémech a případných zákrocích k nim potřebných, že majitel musí poskytnout chovateli právo si jako první psa odkoupit v případě, že se o něj majitel nebude moct dále starat či se o něj již nebude chtít starat, a že má majitel zakázáno psa usmrtit/prodat bez předchozí informace chovateli. Detaily případných výjimek jsou popsány v konkrétních bodech ve smlouvě.

Majitel mě bude mít na svědomí až do konce života psa – a někdy, ač pak už je to víc dobrovolně, i déle. Stejně tak platí, že neexistuje věc, problém, otázka, se kterou se na mě nemůže obrátit. Jsem tu přesně od toho – abych majitele ujistila, navedla, utěšila, podpořila ho, či mu na rovinu řekla, že cokoli právě vymyslel je úplná kravina. A vždy razím názor, že mnohem raději odpovím 100x na stejný dotaz, než aby se mě majitel neptal na nic.

Připravit se na to, že všechny ty fotky a videa ostatních majitelů štěňat, co za svůj život viděli, jsou jen fikce sociálních médií. První měsíce bývají velmi náročné – štěně kouše a nedá si říct, je plné energie ale nemůže být unaveno fyzicky, často jde do kopru i spánkový režim. Ale je to proces, kterým jsi projdou až na zářné výjimky VŠICHNI. A pak se to zlomí, a je to skvělý. Takže rozhodně doporučuji, aby se majitelé nenechali uchlácholit tím, jak svoje zkušenosti prezentují jiní, měli trpělivost se štěnětem, ale i sami se sebou.

Jak jsem psala výše, mým cílem je přivádět na svět generace čévéček, která se svými majiteli zvládnou úplně cokoliv. Když tomu bude v jeho dospělosti nakloněn zdravotní stav psa, neztratí se u aktivit jako je canicross, dogtrekking nebo bikejöring. Některá štěňata a některé linie mohou mít lepší predispozice pro výcvik, takže u takových vřele doporučuji vyzkoušet i tuto cestu. Plošně ale doporučuji žít se svým psem. Berte ho na vycházky, s přáteli do hospody, na cesty do Alza boxu pro balíčky, na návštěvy. Čím víc svoje štěně zakomponujete do svého života, tím verzatilnější parťák z něj vyroste.

Jsou situace v životě, které neovlivníme a je to rozhodně něco, s čím už jsem se v chovu setkala, a s čím také počítám. V první řadě je důležité být o situaci upřímný. Považuji se za člověka, který v tomto ohledu má spolu s majitelem společný cíl – udělat vše pro dobro psa a pro dobro majitele. V závislosti na věku psa a konkrétní situaci tak pomohu majiteli sehnat dočasku, nebo nový trvalý domov, ať už rovnou, nebo si psa prvně vezmu k sobě. Nemám potřebu, ani chuť, za to majitele nijak hanit, a ještě více mu komplikovat život.

Rozhodně přecenění vlastních sil na úkor neustálého porovnávání se s ostatními na sociálních médiích. Každý vlčák je úplně nová cesta – ať už pro prvomajitele, tak pro veterány. A zatím co veteráni se na spoustu věcí dívají smířlivějšíma očima, prvomajitelé mají větší tendenci se za svá “selhání” trestat. Ale fakt je ten, že učený čévéčkář z nebe nespadl, a nikdo jsme nebyli žádnými mistry ze dne na den. Ba naopak – každý chovatel s trochou rozumu a sebereflexe vám i po letech v chovu na rovinu řekne, že cokoli podobající se dokonalosti je daleko v nedohlednu. A od toho funguje nejen komunita ČSV, ale i komunita Aeghyra – aby si majitelé nikdy nepřišli sami. Když jsou průsery řešeny zavčas, s pokorou a upřímností, drtivá většina z nich se společnými silami zase napraví.

Protože jsme super parta se super psy. Za ty roky máme vybudovanou komunitu, která si už prošla spoustou scénářů, a kde nám chybí osobní zkušenosti, máme po ruce ověřené profesionály, kterým s čévéčky plně důvěřujeme. Ani v lepších případech není vlčák nejjednodušší pes na světě, a tak věříme, že společnými silami mezi sebe přivítáme nové “generace” skvělých lidí, kterým ti naši milovaní vlčáci úplně změní život.