Po druhé fence, se kterou jsme se tragicky po porodu museli rozloučit, přišel na scénu konečně pindík. Doufala jsem, že je předvojem další hrstky chlapečků, což se nakonec ukázalo jako marné přání, jelikož je Gacy jedinej klouček, kterého jsme se dočkali. 

Gacy měl po porodu priority naprosto jasné; netrvalo to ani minutu, co byl oproštěn placenty a pupeční šňůry, a mladej pán už byl přisátý na baru, jako by v tom měl celožitovtní praxi. I když se zatoulal (rozumějte máma ho odkoulela příliš daleko od sebe), vždycky bylo spolehnutí, že svoji mámu najde a co víc, že ji najde ze správné strany. Nebylo tedy divu, že jsme mu začali říkat Mamánek. 

V čem nás tedy od prvního dne překvapil byla jeho barva. Že se může narodit něco tmavšího jsme tušili, ale absolutně jsme nepočítali s tím, že se nám narodí štěně, co vypadalo jako německý ovčák. Záda uplně černá, hlava vlastně taky až na pár šedých šmouh, a ouškala bylo trochu studené zrzavé, aby se neřeklo. Vypadá to, že si Gacy načerpal pigment po dědečkovi Yukonovi a pradědečkovi Aragornovi. A ve vší té černé a šedé mu jasně svítila bílá náprsenka ve tvaru andílka.

S přibývajícím věkem se z Gacyho tvaroval chlapeček jak se patří. Sestrami byl sice šikanován, ale poměrně brzy pochopil, že jemu do věcí feních absolutně nic není a tak se tím nestresoval. Naprosto miloval všechny samce, kteří jej přijeli během druhého měsíce navštívit, a uplně největšími favority a modely pro něj byli jeho táta Kahless a dědeček Yukíček, u kterého pak strávil 2 dny na prázdninách, než si jej majitel Honza odvezl. Oba psy sledoval s neskrývanou fascinací, neustále chtěl být s nimi a často viditelně kopíroval jejich chování; hlavně s tátou chodil dělat bezpečnostní obchůzku kolem plotu.