MANIPULACE

Důležitou součástí soužití s vlčákem je umět s ním správně manipulovat. V tomto případě nemluvím o psychologicé manipulaci (té se mezi pejskaři říká jednoduše výcvik), ale o té fyzické - tedy veškeré zvedání, osahávání apod.

Možnost se psem manipulovat je zásadní hlavně pro majitele, ale je dobré vlčáka na ni naučit i v rámci přípravy na bonitaci, kde psa různí lidé všemožně prohlížejí a osahávají, koukají se mu do tlamy a samcům jsou kontrolována varlata.

Je důležité učit již malé štěňátko, že bude muset určitou míru kontaktu tolerovat. Štěňata jsou často přesvědčená, že jakýkoli kontakt musí být stonásobně oplacen kousáním, skákáním a olizováním, takže prvním úkolem majitele bude naučit štěně, že 1) kontakt opravdu nemusí být takovým způsobem oplácen, a 2) že i když má štěně na práci sto jiných, podle něj lepších věcí, někdy musí vydržet, např. při veterinární kontrole.

1. Na vše je dobré mít slovo/povel
   Vlčáci jsou nejspokojenější, když vědí, co je čeká. Při nácviku manipulace s různými částmi těla používejte ideálně jednoslovné povely, které si pes spojí s částí těla, se kterou se chystáte manipulovat. Použít můžete například slova UŠI, OCAS, OČI, ZUBY, TLAPA. Tyto povely můžete upřesnit konkrétnějšími slovy, např. jestli chcete manipulovat se zadními tlapkami, nebo předními, jestli chcete vidět zuby přední, nebo otevřít tlamu a vidět až na stoličky.

2. Ocas
   Ocas bývá často poslední část těla, za kterou lze vlčáka bez problémů chytit, než způsobí problém. Je dobré naučit psa od mládí, že chytání, hlazení, a držení za ocas je normální, snížíte tak riziko, že by se po vás pes v afektu a překvapení ohnal. Dávejte však pozor, při prudkém zatažení za ocas můžete psa zranit a ocas mu může ochrnout.

3. Uši/oči
   Vzhledem k jemně hysterické povaze vlčáků bývá důležité, aby si v případě nějakého zánětu či zranění nechali ošetřit oči i uši bez větších protestů. V okolí těchto dvou orgánů se mohou během sezóny vyskytovat i klíšťata a to, že je okolo nich pes zvyklý na manipulaci, značně usnadňuje jejich odstranění. Na tuto manipulaci můžete psa zvyknout např. každodenním umýváním ospalků v koutcích očí, jemným hlazením, či namátkovou kontrolou. Dávejte při tom pozor na své nehty.

4. Tlapy
   Manipulace s tlapami/nohami má v budoucnu několik užitečných funkcí. Nejen, že lze pak psa lépe polohovat do postoje, je to také velmi užitečné v případě lékařských vyšetření (odběr krve, zavedení kanyly, vyšetření zranění), utírání pacek před vstupem domů z nehezkého počasí či stříhání drápků.

5. Zuby a jazyk
   Kontrola zubů souvisí hlavně se svodem a bonitací, kde psovi komise kontroluje plnochrupost. Pes tedy musí být svolný ukázat zuby nejen vyhrnutím pysků, ale také otevřením tlamy pro kontrolu stoliček. Zároveň se to může hodit v případech, kdy se psovi např. zasekne klacek mezi zadními stoličkami a je potřeba klacek vyprostit. Je také užitečné být schopen psa chytit za jazyk a v případě potřeby mu jej z tlamy vytáhnout, např. při kontrole, zda něco nemá zapíchnuté do jeho kořene.

6. Varlata
   Během psova života bude potřeba, aby si pes nechal párkrát sáhnout cizím člověkem na varlata pro kontrolu, zda jsou obě sestouplá v šourku správně. Tuto kontrolu bude podstupovat od jeho narození, je tedy dobré, aby na ten pocit úplně nezapomněl, aby mu pak kontroly nebyly nepříjemné.

7. Uklidnění
   Štěňata vlčáků jsou na pohled sice roztomilá, ale šijí s nimi všichni čerti. Již od chovatele přijedou štěňata naučená základům běžné manipulace: nošení v náručí, pokládání na zem, uklidnění přidržením. Úkolem majitele bude tyto cenné základy s věkem neztratit a pokračovat v nich, dokud jsou štěňata malá a snadno se s nimi manipuluje, neboť učení dospělého psa může být fyzicky podstatně složitější. Při těchto uklidňovacích cvičeních je potřeba se obrnit velkou trpělivostí a vnitřním klidem, neboť někdy může uklidnění psa trvat i několik minut. Je však pro psychiku psa mnohem lepší, když vám plně důvěřuje při čemkoli, co se s jeho tělem zrovna děje, ež když byste této odevzdanosti dosahovali skrze strach a omezení.

8. Oblečení/obvazy
   Štěňata mohou být ze začátku háklivá nejen na manipulaci rukama, ale vlastně na cokoli, co mají na těle navíc. Proto bývá často problém nejen naučit psa na obojek, ale následně i na postroj, který se najednou dotýká větší plochy těla, než byl pes do té doby ochoten tolerovat. V případě různých zranění bude nutné psovi dávat např. límec, triko nebo obvazy, cokoli, co psovi zabrání v neustálém lízání rány. Proto je dobré psa od mládí zvykat na nošení volných i přiléhavých materiálů. Výhoda tohoto cvičení je, že to pro lidi může být zábavné, takže i když pes zpočátku nebude úplně nadšený, může pochytit od majitelů pozitivní emoce, a to celý proces značně usnadní.

Obecně platí, aby se štěně na začátku společného soužití naučilo co nejvíce věcí, které se pak během jeho života udržují a dále rozvíjejí. Nepodceňujte tedy banalitu některých cvičení, neboť je vždy lepší být připraven, než při náhlé a nečekané události spoléhat pouze na dobrý vztah mezi vámi a psem a psa zbytečně stresovat.

V rámci tohoto tématu je také důležité zmínit, jak vše usnadní, pokud je pes na podobnou manipulaci zvyklý i u veterináře. Pravidelnými socializačními návštěvami se můžete vyhnout panickému strachu z ordinace, kterým mohou trpět psi, kteří veterináře vidí pouze v případě nepříjemných procedur.

Na závěr je dobré připomenout, že člověk míní, situace mění. Můžeme mít psa naučeného na cokoli, nebo taky ne, a situace se může zvrtnout natolik, že psa bude pro jeho vlastní dobro nutné omezit. I v takových případech je dobré vědět, že svou frustraci nebude obracet proti vám.

Doplňující informace:

Fyzická manipulace nefunguje pouze ze strany člověka ke psu, ale i opačně. Vlčáci se svými komunikačními prostředky mohou od ostatních psů trochu lišit, a jelikož, jak říkám, nemají ručičky, aby jejich pomocí komunikovali s námi a se světem, mají k dispozici jen tlamu a packy. Očekávejte tedy, že vlčák vás může různě packovat, brát vám ruku do tlamy, v momentě překvapení se může i hystericky ohnat, než si v hlavě utřídí, co se děje. Samozřejmě to pro nás nejsou zrovna příjemné situace, když nemáme husté osrstění, ale pro ně je to přirozená komunikace, nácvikem manipulace z naší strany se proto snažíme snížit potřebu psa uchylovat se k těmto způsobům komunikace. Osobně však v momentě, ve chvíli, kdy psa omylem chytnu nevhodně, neberu překvapené ohnání, kdy mi maximálně bouchne do ruky zubem, jako něco, za co je potřeba psa trestat. Obzvlášť Girča je pes, co funguje 50 % času s otevřenou tlamou, ať se děje cokoli, takže osobně radím vyvarovat se paniky (nešikovné ucuknutí by mohlo způsobit nechtěné zranění), pokud pes skutečně nemá v úmyslu vám ublížit, s největší pravděpodobností celá situace nebude tak bolestivá, jak si člověk může zpočátku myslet (ve většině případů ani nedojde ke skutečnému skusu, je to prostě jen gesto). Proto místo jakékoli formy trestu se snažím psa uklidnit a příště si dávám větší pozor.