Třetí se na svět vyklubal první kluk vrhu – Fenri. Během jeho narození už měla Girča ustálené tempo celého procesu, a tak buď lemtala hektolitry plodové vody, kousala pupeční šňůry a žrala placenty, olizovala štěňata, nebo odpočívala a sbírala síly na další porod. Holky a nově narozený pejsek tak měli svatý klid na to se vzpamatovat a jakmile se jim pročistil čumáček, najít cecík, ke kterému se vděčně přisát.

Fenri byl od malička velmi jistý štěňátko. Bohužel pro nás ne vždy věděl, co chce, zato vždycky věděl, co nechce. Druhý bohužel pro nás bylo, že si svoji nelibost dokázal poměrně úspěšně ořvat. Říkali jsme mu malý zpěváček, protože i když jsem do porodny/ohrádky neviděla, bylo velmi jednoduché poznat jeho nezaměnitelné zvukové projevy. Během svého pobytu v domácí smečce Fenri vystřídal několik technik – od pískotu připomínajícího, jak když někdo dlouže šlape na pískací hračku, po hrdelní projevy smíchané se štěněcím mňoukáním, které by se asi nejlépe daly foneticky přepsat jako „mňauuuuuhrrrr“.

Exteriérem jako malý připomínal spíše linii po matce a je jediné štěně z vrhu, které má jen takovou tu povinnou zrzavou za ušima a na patičkách, jinak je úplně stříbrný s černými akcenty. Nyní, jak dospívá, se mu začínají dotvářet rysy připomínající i jeho otce. Díky tréninku na cvičáku v Adamově se z něj stal i velmi dobrý obranář, a když zrovna nechce trhat Vojtovi rukáv, je to hodný, takový trochu jednoduchý, pupík, který svého majitele vděčně doprovází na různé výlety a dobrodružství.