(bez bonitace)
DKK - A/A
DLK - 0/0
DM - N/DM
DW - N/DW
FACEBOOK GALERIE
ZONERAMA GALERIEJako prvorozená si Lara nevysloužila úplně jednoduchý začátek. Jakmile byla venku, očištěna a odtržena od placenty, Girča měla prudký nával mateřských instinktů, a co později úměrně rozdala mezi 7 štěňat se nyní soustředilo pouze na jedno mimino. Byla neklidná, pořád chtěla kníkající Laru někam přesouvat a žádné místo jí nebylo dost dobré. Slepého, úplně černého krtečka tak brala do zubů za tělíčko i hlavičku, a i když mi bylo jasné, že jí nechce ublížit, snažila jsem se Laru něžně bránit a doufala, že si další štěně trochu pohne; což nakonec opravdu pomohlo.
Její barvy byly jasné už od začátku. Ano, mokrá novorozená štěňata vypadají všechna tmavě, a i prvních pár týdnů mají barvy sytější, než jim začne pořádně růst světlá podsada, ale u ní nebyl pochyb o tom, že do ní vložil Yukon všechen svůj toner. Měla jsem radost, protože když už měla nehoda přijít na svět, doufala jsem v syté, tmavé barvy blíže připomínající Karpatské vlky.
Co se povahy (a vzhledu) týče, stejně jako pár jejích sourozenců, Lara v průběhu růstu v domácí smečce otočila o 180°. Na začátku jsme jí říkali „malá Cirilla“, neboť byla velmi podobná své babičce (Cirilla Vlčí tlapka; matka Yukona) nejen svou kulatou hlavičkou, malým ouškem a tmavými barvami, ale taky naprosto neúprosně sebevědomou povahou, takže si nenechala vůbec nic líbit ani od sourozenců, ani od vlastního otce. Byla velmi zvídavá a pravděpodobně i první štěně, co se pokusilo zdolat porodnu a které se následně velmi rychle sžilo s prostředím zahrady, kde se v následujících několika týdnech snažila prozkoumat každé její zákoutí. Nebála se pro své výpravy zdolat kdejakou překážku a rozhodně nebyla líná vynaložit trochu úsilí za dosažením svého cíle. Byla taky velmi kontaktní, a zatím co někteří její sourozenci ocenili trochu soukromí, Lara se vždy hnala jako jedna z prvních pro všechna drbání a pusinky.
Z této živelné pohromy se ale během prvních měsíců ve svém novém domově stalo asi nejhodnější, nejmilejší a nejtulivější štěňátko z celého vrhu. Lara je nyní velmi submisivní, stále přátelská, něžná a neskutečně tulivá, vzhledem se přestala podobat babičce a stala se z ní asi nejlepší kopie své matky.
Fun fact: Lařino původní jméno bylo "Apex Predator of Laramidia", tedy vrcholový predátor Laramidie, což byl prehistorický kontinent, na kterém žila drtivá většina populace Tyrannosaurů. Což byla taky Lařina neoficiální přezdívka - T-Rex. Moji vizi naprosto dokonalé souhry papírového jména a s ním spojeného jména volacího zmařilo omezení ČMKU, které povoluje jméno psa o délce pouze 20 znaků.
Československého vlčáka jsem si oblíbila hlavně kvůli jejich povaze už v dětství, kdy s nimi pracoval hlavně děda i otec jako psovodi na pohraniční stráži. Poté jsem se s nimi setkala na střední škole (veterina), kdy nám do azylového domu pro opuštěná zvířata přivedli psa údajně čsv s PP (ale papíry jsem nikdy osobně neviděla), který byl agresivní na muže a jiné psy. Vzali jsme si ho s mojí spolužačkou pod dohledem učitele (psovoda) na starost, kde jsem se přímo setkala s čsv a jejich charakterem. Mám ráda jejich nespoutanost, to, jak nad vším přemýšlí a plánuje (ač je to paradoxně nakonec to, co mě dokáže nejvíc dopálit) ... Není to úplně robot ve srovnání třeba s mým úžasným pejskem BOC 😁 on je takový Jouda, který udělá vše, co se mu řekne kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv a za pamlskem tuplem... Líbí se mi, jak umí být něžná, zranitelná, ale zároveň ta největší bestie.
Lara mě zaujala tím, jak se ničeho nebála a po hlavě skočila do všech aktivit, které jsem s ní podnikla. Na jiné čsv je moc milá v tu chvíli až submisivní povahy, což vždy zírám, jak to umí, jelikož se psy, se kterými se odmalička stýká se chová jako ďábel a je vůdce smečky, kterou vede do každé blbiny, kterou jí napadne. Miluju obě tyhle stránky.
Neměla jsem čas si štěně vybrat, jelikož naše úžasná a všemi milovaná chovatelka mi tohle štěně dala do ruky a postavila mě před hotovou věc, že si právě tohle štěně odvezu 😁😁 ... Takže jsem se jen těšila na to, jak lístek v loterii vyměním za onu náhodnou výhru, která se občas ukázala jako Pandořina skříňka.
Co bych zde měla říct... Bylo to úžasné štěňátko, které si mohu odvést už domů. Jupííí, úžasný, krásný, malý tvoreček, který poté co jsme ho naložily do auta odkryl tuto masku a ukázal se jako ztělesnění satana. Cca 2 měsíce jsme poslouchali neustálý brekot, vytí, kňučení... Ač jsme se snažili (já a pes BOC zmíněný výše) tohoto satana utišit a zabavit, nevedlo se nám to. Do dne, kdy mi upadla PET láhev na zem a ono dítě satanovo si ji přivlastnilo. Od té doby naříkání utichlo, protože jsme našli super zábavu, a nakonec i motivaci...
Změnilo se toho dost. První, co bych tedy mohla říct, že už žádné kňučení, vytí, naříkání neslyšíme a můžeme se i v klidu vyspat, jelikož si sama ráda ráno přispí i déle, než je u psa obvyklé. Druhá změna je spíše pro mě smutná a snažíme se na tom pracovat... Ta nastala v okolí Vánoc, kdy na nás někdo hodil z okna petardu. Od té doby je Lara spíše v ústraní a do některých věcí už nejde tak po hlavě jako dřív. Od tohoto momentu u ní často vnímám pocit nejistoty a vždy se nejdřív ujistí, že jsem s tím v pohodě já, popřípadě druhý pes a poté si vyvodí svůj závěr. Třetí změnu vnímám až teď, kdy se nám blíží rok (vím puberta mi tuto radost zase rychle zkazí), že se v jistých ohledech dost zklidnila a už si více vyhovujeme vzájemně. Chvíli jsme spolu bojovali, jelikož jsme obě stejné povahy.
Ano je mým prvním čsv. Nijak zvlášť jsem se nepřipravovala. Jen jsem si užívala pocit, že budeme mít nového člena rodiny. Sháněla jsem znovu výbavu (pelíšky, misky apod.) a tím jsem i připravovala druhého psa na příchod někoho nového. V jistých ohledech jsem dávala na rady od chovatelky, či jsem si občas projela články, abych získala inspiraci, či jiný pohled na situaci, ale to bylo už v době, kdy jsem štěně měla doma.
Neboj se toho! Všichni okolo mají dost negativních řečí ohledně čsv (ač je občas naprosto chápu), ale když se nakonec i přes to odhodláš a pořídíš si čévo, tak se vsadím, že si se svým vybraným štěnětem najdeš cestu za každé okolnosti. Stačí abyste si vzájemně porozuměli. Určitě bych se podívala i po CHS, kde si sedneš s chovatelem, nebo si do svého okolí alespoň najdi někoho, kdo s nimi zkušenosti má. Je opravdu k nezaplacení, pokud jsi s tímto plemenem jako začátečník, když se máš v jistých fázích života s čsv na koho obrátit a můžeš mít pocit, že v tom nejsi sám. Pokud s tím půjdeš tak jako já se smířením se s tím, že tento pes ne vždy půjde tak, jak pískáš, získáš skvělého společníka pro život, kterého jen tak nikdo nenahradí. Za to to upřímně stojí.
