Aria Roya Aeghyra

Jako poslední přišla na svět malá Royenka. Jelikož jsem z předporodního rentgenu měla jistotu, že se v Girči skrývá 7 štěňat, mohly jsme si i s unavenou matkou po narození tohoto krtečka konečně oddechnout.

Roya byla jako malá poměrně nevýrazná fenečka a hlavně hodně soběstačná. Ráda trávila čas zkoumáním zahrady po své ose, zatím co sourozenci si cuchali chmýříčko, a ze začátku nevypadala moc ani na jednoho rodiče.

Asi nejlépe však byla známá jako „zpěváček 2“, neboť velmi ráda držela s Fenrim basu ve zvukových projevech. To jsme si uvědomili hlavně potom, co Fenri odjel do nového domova a Royu s námi čekaly další dva dny, a živě si pamatuji, jak se nám trochu ulevilo se slovy „Uf, Fenri je ve světě, konečně se vyspíme“, načež nás ze štěněcího výběhu vyvedla Roya velmi rychle z omylu.

Dlouhou dobu jsem si nebyla jistá ani její barvou. Narodila se tmavá, potom trpchu zesvětlala, ale ani v jednom ze svých barevných provedení nebyla ani špetka náznaku toho, kolik pigmentu do ní otec vlastně uložil. Jakmile si ji majitelka odvezla domů, začala se po ní šířit černá jak uhel. Nejprve ztmavla maska, takže vypadala jako mýval z Aliexpressu, a krátce na to následovalo celé tělo, dokud se nevybarvila do věrné kopie Yukona.

Kopií svého táty ale nezůstala jen u barvy. Byl asi týden, kdy mi hrozně připomínala Girču ve stejném věku. Pak přišel další týden zase vypadala úplně jinak… A s věkem se z ní fení Yukon. Má samozřejmě jemnější rysy a díky matce i lépe tvarovanou hlavu, ale jejich podobnost je nepopřitelná.

Roya vyrostla v pořádnou raubířku. Je milá a přítulná, ale s mladším synem majitelky, kterého má spíš za svého sourozence, umí pořádně řádit. Zároveň je to taková hodně volná duše a byť není pochyb o tom, že svoje lidi nade vše miluje, umí je milovat i s patřičnou vzdáleností, ve své vlastní komfortní zóně.

Vzhledem k povaze celého vrhu je pro mne Roya srdeční záležitostí nejen z důvodu, že dostala nadělený žlutý oboječek, nebo že chvíli vypadala jako štěňátková Girunka, ale taky protože je to jediné žijící nemocné štěně z vrhu. Rozhodnutí to bylo složité na všech stranách, jak pro mne, tak pro její majitelku. Svým způsobem naštěstí je to ale fakt, který obě víme hned od začátku a tím pádem tomu můžeme přizpůsobit celý zbytek Royina života a není z toho děsivé překvapení v pozdějším věku. Věřím, že o to víc je každý den pro obě holky darem, což je úzce spjaté s jejím jménem, které v perštině znamená krásný sen, dar, nebo předtucha.

A Aria? Aria je italsky vzduch a bez aria se přeci nedá žít.