Předmluva:
V první řadě doporučuji přistupovat k čerstvému majitelství jako k něčemu, k čemu vás do dnešního dne mohlo málo co připravit, pokud jste nevlastnili ČSV i dřív. I v takovém případě však často platí, že kolik ČSV člověk má, tolik věcí se musí učit znovu a/nebo úplně od začátku. Jinými slovy to, co jste nemuseli řešit s předchozím psem, můžete zažívat s tím novým, nebo vám mohou být ukázány problémy, o kterých jste do toho dne ani nevěděli.
Důležité je mít na mysli, že v tom nejste sami. Ano, existují i pověstná “hodná čévéčka” (nemyslím psy, se kterými bylo provedeno mnoho práce, aby měli povahu, jakou mají, ale psy, se kterými vše šlo velmi jednoduše), tedy psi naprosto bezproblémoví, a je možné, že zvlášť během krušného období na začátcích budete mít potřebu svého psa k těmto kouskům přirovnávat, sebe přirovnávat k jejich majitelům a obecně budete mít z celé situace takový nepříjemný pocit. Stejně tak počítám, že zhruba do toho 1. roku psova života mi od vás párkrát přijde zpráva o tom, jak mi chcete štěně vrátit (samozřejmě ze srandy, ačkoli hlavně ze zoufalství). Stejně však, jako u jakýchkoli jiných problémů a životů zobrazených na sociálních sítích je dobré si říct, že spousta lidí o svých problémech se psy nemluví a objeví-li se něco, bývá to většinou až po vyřešení. Z většiny případů to ale není tak hlasité vyhlášení do světa, jako když má člověk se svým psem nějakou zásluhu, či se s ním chce jen pochlubit. Nenechte se tedy zdeptat absencí problémů u ostatních. A i když je reakcí na spoustu prekérních situací jen “Však je to čévéčko…”, vždycky se hodí najít lidi, se kterými si můžete na ty svoje smrady s láskou zanadávat, a právě tento pocit sounáležitosti a toho, že se v tom necítíte tolik sami, často bývá jedním z pilířů úspěšného přežití.
U plemene jako je ČSV platí dvakrát tolik, že to není člověk, ani polidštěné plemeno. Všechno jeho chování pramení z legitimních důvodů a pokud se nejedná o výsledek genetické predispozice, ať už plemenné, nebo po rodičích, ČSV neumí záštiplné výlevy, jako jsou naschvály atp. Pokud se někdy ocitnete v situaci, že psa máte osočit, že udělal něco naschvál, zkuste se na situaci podívat přes veškerý vztek a říct si, jestli to nebyla ze psovy strany pouhá ledabylost, nebo jestli se vám tím nesnaží něco říct (v tom případě zkuste hledat základ různých asociací, které by k této situaci mohly vést). ČSV je, jak jste jistě mnohokrát četli a slyšeli, velmi inteligentní plemeno a součástí této inteligence je právě schopnost spojovat si různé aktivity s výsledky a reakcemi (“když chci pozornost páníčka, začnu hrabat v zahradě, protože mě pak okřikne, já se dojdu omluvit a on mě pomazlí”). V případě opožděné reakce pak asociace s výsledkem nemusí být tak efektivní, či bude nulová, v závislosti časového intervalu mezi aktivitou a výsledkem/reakcí (obecně platí, že pes se musí okřiknout ještě během toho, co něco dělá špatně, nebo ihned potom; situace, kdy dojdete po 8 hodinách domů z práce, najdete vytahaný obsah koše a psa pokáráte, se ve většině případů naprosto míjí účinkem a než aby si pes pokárání spojil s hrabáním se v koši, bude si myslet, že vás takto naštval pouhým vítáním a radostí). Myslete tedy na tuto skutečnost kdykoli vás vlčák vytočí do běla.
ŠTĚNĚ
Krátkodobá paměť zlaté rybičky
Štěňátka jsou veselá, živá, hravá, neunavitelná a všechny tyto vlastnosti bývají na jejich malá tělíčka a hlavičky dost. Je tedy naprosto kontraproduktivní snažit se jim něco vysvětlit a něco je naučit, zatím co jim i ušima tečou přebytky energie, které potřebují nutně někde vybít. Proto se může stát, že zatím co někteří mají naučené povely se štěňaty dříve, někteří až později, a aktivity, které nejdou pojmout jako povel, mohou trvat i déle. Je tedy důležité nejen zachovat chladnou hlavu, ale i tón hlasu, aby mělo štěně co nejméně důvodů chtít se věnovat něčemu jinému, či na něco jiného reagovat. Jednou z nejčastějších situací je, že se štěnětem jdete na vycházku, štěně pořád běhá, čuchá, kouše a když vypadá unaveně, vrátíte se domů, kde se vám za dobrodružství odvděčí loužičkou hned za vchodovými dveřmi. V útlém věku, i dále v dospělosti, je dobré pracovat s faktem, že štěně/pes se dokáže soustředit na JEDNU důležitou věc v daný moment. Je-li štěně přestimulováno vycházkou, což pro něj často bývá nával nových vjemů pro všechny smysly, zapomíná, že se vlastně celou dobu chtělo vyčůrat a znovu si na to vzpomíná doma, kde už to zná podstatně lépe, a tudíž není tolik rozptýlené. Pro tyto základní tělesné funkce je tedy pohodlné naučit štěně na povel, kterým mu potřeby můžete připomenout, a pro nácvik povelů volte vhodná období, kdy je štěně klidně - chvíli před tím, než se mu začne chtít spát, po probuzení, či po fyzické aktivitě. V bdělém a velmi aktivním stavu se může stát, že bude obtíž štěně přemluvit na to, aby se soustředilo natolik, aby si z výcviku něco vzalo.
Časté loužičky
Štěňata mají malý močový měchýř, který se zvlášť častým příjmem potravy rychle plní a tím pádem často vyprazdňuje. Berte ho tedy vyvenčit po následujících aktivitách, kdy na svoje fyziologické potřeby zas tolik nemyslí, či po kterých jsou stimulovány: spánek, jídlo, hra, žvýkání atd.
Záchvaty vzteku během hry
Vaše štěně se nemusí nějak zásadně projevovat první dny, co si ho přivezete domů, ale po nějakém čase si můžete všimnout, že se ho nemůžete prakticky ani dotknout, aniž byste neutrpěli zranění. Často pak tyto provokace ke hře naberou takový spád, že na vás štěně bude zuřivě útočit a vám už se nebude zdát, že to je hra. Někomu fungovalo kviknutí bolestí, někdy je tyto zvuky rozřádí ještě víc. V jejich světě je to ale stále hra a to, že my na ni nejsme uzpůsobeni dostatkem ochlupení po celém těle je pro ně velmi složitý koncept. V takovém případě je dobré pozornost štěněte buď odvést na něco jiného (hračku), v méně vyhrocených situacích fungují klidová cvičení, v dlouhodobém měřítků pomáhá štěněti dopřát kontakt s jinými psy, ideálně ve stejném věku, se kterými si vyhraje dostatečně a tak, jak je to jemu přirozené. A pokud se snažíte tuto situaci vyřešit po svém, platí opět velmi dbát na tón hlasu a nijak ho výkřiky nestimulovat k dalšímu dorážení.
Kousání
K předchozímu bodu se i úzce vztahuje téma kousání. Některá štěňata jsou velmi opatrná, ale obecně jsou malá čévéčka neúprosné piraně, a četnost s intenzitou stisku musí člověk regulovat vlastnoručně. Tedy… opět, čímkoli jiným, aby netrpěly právě ruce. Obecně platí, že nejzuřivější období kousání ustává kolem 4-5. měsíce potom, co štěně kompletně přezubí. Do té doby nezbývá než přesměrovávat pozornost a vytrvat.
Ignorace povelu
Tato vlastnost začne v období štěněcím, ale můžete se s ní ještě párkrát setkat i v pokročilejším věku. Je to tedy to, že pejskovi dáte povel, který víte, že umí, např. přivolání, a pejsek dost okatě předstírá, že vás neslyší, je to normální. V takovýchto případech funguje procvičování a prevence. Nejen, že musíte štěněti neustále vtiskávat správnou reakci na váš povel, ale zároveň nesmí mít příležitost rozhodnout se jinak. Proto spousta lidí v takových obdobích volí pomoc např. stopovačky, která štěněti/psovi dá dostatečnou volnost pohybu, ale zároveň možnost majiteli mít nad psem kontrolu i na delší vzdálenost.
Separační úzkost
Mít doma malé štěňátko je skvělá věc. Budete chtít s ním být každý den, celý den a když nedej bože začne plakat, budete cítit lítost, protože to je malé štěňátko. Je ale důležité ve štěněti nevidět jen bezmocné mládě, ale dospělého psa, do kterého velmi brzy doroste, a představit si všechny věci, které v dospělosti dokáže. Proto musíte socializovat na samotu od mala. Štěně bude vyvádět a naříkat, ale musíte být neoblomní. Pokud se naučí samostatnosti v útlém věku, hrozí tím menší nebezpečí jemu i vašemu majetku. Dbejte proto těchto rad:
Nenechávejte psa bez dozoru nezabezpečeného. Pokud nechcete investovat do klece, vyhraďte mu aspoň místnost v bytě, domě, či správně zabezpečte zahradu. Čévéčka jsou nejen mistři útěkáři, ale také jsou z frustrace destruktivní vůči sobě i svému okolí.
Pokud budete chtít pořídit klec, pořiďte takovou, ve které si váš pes nebude moct ublížit a ze které se nebude moct dostat. Jeden úspěšný útěk bude znamenat, že se o něj bude pokoušet i přes to, že psa zabezpečíte lépe. Tím se může zranit a/nebo přijít o zuby. Ideální jsou na míru dělané, ve kterých bude mít pes dostatek životního prostoru a které mají velmi dobrou výdrž.
Pokud chcete štěně/psa nechávat doma na volno, oddělejte z jeho dosahu všechny důležité a drahé věci, vypojte spotřebiče z dostupných zásuvek a pokud je to možné, vypněte rovnou pojistky. Nejednou se stalo, že pes zkusil kousnout do kabelu. Většinou se trefí do toho, který zrovna není pod proudem, ale zda to bylo úmyslně, nebo jen náhoda, nikdo nevíme a nač riskovat. Stejně tak mu zabraňte v přístupu k odpadkům. Ideální je vymezit místnost, kde nebude mít absolutně nic ke zničení.
Zahradu mějte zabezpečenou dostatečně vysokým plotem (čsv jsou zdatní skokani) a pokud začnou problémy s pokusy o jeho přelezení, vybavte je protišakalí protáčivou tyčí. Pokud bude mít pes tendenci rozkousávat a rozplétat pletivový plot, můžete po obvodu pozemku natáhnout elektrický ohradník. Zamezte také přístupu k různým nádržím, bazénu a podobným důležitým objektům.
Alternativou pro nechávání o samotě mimo obytný prostor jsou zahradní kotce. Opět je doporučeno investovat do kvalitních odolných materiálů, dostatečně pevných na to, aby nebyly nijak ohybatelné/překousatelné a kotec koncipovat tak, aby pes neměl možnost se vůbec pokoušet o útěk (feny jsou drobné a úzké, dokážou se provléct otvorem 17x17cm, některé i menším). Zároveň mějte na paměti zdraví svého psa a dopřejte mu možnost nemuset trávit delší čas na studené zemi.
Psa nikdy nenechávejte o samotě s obojkem. Ten se může stát při pokusu o útěk nepříjemnou, až smrtelnou překážkou, kdy se pes může o něco zaseknout a následně oběsit. Lépe hledat útěkáře živého.
Pokud necháváte z jakéhokoli důvodu psa někde uvázaného za obojek, neuvazujte ho poblíž plotu. Ten se může pokusit přeskočit a následně se za úvaz oběsit. Ať má tedy pes po celém diametru svého dosahu na úvaze volnou plochu, kde nemá šanci nic podlézat, přeskakovat, nebo se za něco zaseknout. Úvaz by měl být takový, který nepřekouše (řetěz, nikoli látkové/provazové vodítko).
Hlídání jídla
Je možné, že si domů přivezete malé štěňátko, které na vás začne vrčet, jakmile se k němu přiblížíte během jídla. Toto vrčení není výhružné, nýbrž pouze varovné, takže ovládněte případné emoce a nesnažte se štěně této ostražitosti zbavit násilím. Krmení je pro psy i lidi chvíle klidu, a tak psa u misky zbytečně neotravujte, naučte ho, že to, že kolem něj projdete, že si ho pohladíte, zatím co jí, neznamená, že mu jdete jídlo sebrat. Do misky mu v žádném případě nesahejte, nesnažte se mu sebrat jídlo z pusy, naopak mu ukažte, že přiblížíte-li se rukou k misce, znamená to, že mu chcete jídlo přidat. Pokud na vás vrčí, mluvte na něj klidným, vyrovnaným hlasem, a štěně můžete sem tam pohladit třeba na zádech, aby mu došlo, že před vámi svoje jídlo nemusí bránit. Pokud je klidné, mírně jej pochvalte a dlouho neobtěžujte. Můžete ho zkusit krmit i z ruky, ale to nemusí dopadnout příjemně před tím, než se naučí brát si z ruky bez zubů. Kosti na okus můžete ze začátku držet v ruce, než se naučí, že z vaší strany opět nemusí cítit nějaké ohrožení.
DOSPĚLÝ PES
Nesnášenlivost stejného pohlaví
Tohle je bohužel aspekt, se kterým se potýká většina z nás. Tento přístup ke stejnému pohlaví nastupuje u každého zvířete individuálně, a i když existují psi, kteří takovou potřebu vyloženě nemají, jsou to spíš světlé, a velmi vzácné výjimky, než otázka správného výběru štěněte; proto je taky doporučeno u případných opozdilců nad touto variantou nijak nezanevřít. Jde do jisté míry naučit ignorace, ale ne natolik dobře, abyste se v tomto ohledu na svého psa mohli v jakékoli situaci na 100 % spolehnout. Proto je potřeba být si neustále vědom svého okolí a kdo se v něm pohybuje a být schopen psa zavčas odvolat a bezpečně zajistit, aby nedošlo k nehodě, popř. mít psa preventivně zajištěného v případě, že nelze o kolemjdoucích vědět včas.
Nesnášenlivost jiných plemen
Českoslovenští vlčáci jsou plemena komunikující ještě dost primárním způsobem oproti více zdomácnělým plemenům. Mohou tedy některé rasy, pro které se jedná o normální držení těla, vnímat výhružně, protože mají např. uši dolů, či nosí ocas nahoru. Zatím co pro psy se jedná o jednu z mnoha variabilit a tvarů, vlčáci to vnímají jako výhružné signály a někteří nechají takovéto výzvy plavat. Je tedy důležité, aby mělo již štěně od malička kvalitní socializaci se psy všech možných tvarů je možné, ovšem nikoli na úkor kvality.
Lovení
Přijde na řadu i chvíle, kdy vám s největší pravděpodobností mladý pes vyběhne poprvé za zvěří. Opět, není to něco, c by manifestovalo u malých štěňat, která se na procházce drží spíše smečky, ale když na to dojde, není cesty zpět. Jakmile vám pes poprvé vyběhne, velice špatně se přesvědčuje, aby to již víckrát nedělal. Je to přirozený pud, který jde obtížně potlačit. Naprosté zbavení se ho není možné. Pořád to ale znamená, že bude každá vycházka do přírody loterie, proto je vhodné psa dostatečně zajistit a pouštět na volno pouze v místech, kde si jste na 100 % jistí, že nikde nevyběhne srna či zajíc, nejlépe tedy na oplocených pozemcích.
