Radost z pejska opět nahradila radost z další fenečky a počínající panika, že budeme mít víc fen, a tím pádem budeme muset odmítnout spoustu zájemců o pejsky. Čekalo nás ale další přičmoudlé štěňátko, které dostalo žlutý obojek po své babičce Girunce.

Dorťa byla spolu se sestrou Feeliou prvních pár týdnů trochu tichá voda. Vždycky byla tam, kde měla být, jedla dost ale ne příliš, takže i váhově se pohybovala spíše kolem průměru, a její tehdy milá povaha jí v kombinaci s vybraným jménem získala jméno Dortík.

A jako vždycky, nemohli jsme se víc mýlit. Po stydlivých začátcích, kdy se nechala válet po zemi sestrou s růžovým obojkem, velice rychle našla svůj hlas a tak se brzy zapojila do olympijské kategorie wrestlingu a dělala si ii vlastního komentátora. Občas držkovou schytal i člověk, který se ji z nějakého sourozence snažil sundat, a mně se mihnul mžitek před očima... Po svém dědečkovi Yukíčkovi zdědila čestné místo ve stěžovacím výboru a mohu jen předpokládat, že její nová majitelka bude mít brzy plný stůl stížností. A ačkoli byla oproti většině sourozenců malinko lekavější, měla v sobě dobrodružného ducha a po krátkém úprku se vždy vrátila zjisit, co ji tak vylekalo. A lidi milovala - protože dělali vtipné zvuky, když je kousala. :)

Brzy jsme tedy došli k závěru, že Dorťa nedělá věci jen tak na půl. Rvala se na 100 %, jedla na 100 %, a spala tak seriozně, že se odmítala nechat vzbudit prakticky čímkoliv. Vysavač, sourozenec, občas i vlastní matka, nic nemělo šanci vytrhnout ji z jejího zkrášlovacího šlofíčku, po kterém byla zase na 100 % připravená dobýt svět.