Asi nejpamětihodnější porod z celého vrhu měla malá Luna. Do dnes si pamatuji, jak jsem měla na videohovoru majitelku táty Kahlesse, aby se taky podívala, jak ta její vnoučátka lezou na svět, a najednou přišla řada na něco, co si myslím, že ještě dlouho neuvifdím znovu. 

Všichni sourozenci před ní se rodili ocáskem napřed, což samo o sobě není špatně, ale o to víc nás překvapilo, když nás místo ocásku najednou uvítala hlavička. A ne ledajaká. Luně se plodový obal roztrhl už v porodních cestách, a dodnes si živě pamatuji jak se doslova vytáhla ven svými předními packami. Kdyby ji bývaly nezatěžovaly placenta a pupeční šňůra, obávám se, že by z matky odešla jak kdyby jí to tam celé patřilo. Velice neochotně si tu pupeční šňůru nechala překousat a jak jen to vteřinu narozené štěně dokáže se po vlastních vydala sehnat si svačinku. Její nadšení z příchodu na svět ale velice rychle vyprchalo a neuběhla ani hodina a už se snažila dostat do mámy zpátky stejnou cestou, kudy přišla. :D

Částečně to bylo stylem jejího narození, částečně protože se následující 2 týdny dokázala vždycky ocitnout ve špatný čas na špatném místě, začali jsme jí říkat Problém. Kdykoli jsme z porodny slyšeli naříkání štěněte a mámy Driny, věděli jsme, že Luna leží někde napůl přimáčká vlastní matkou, kterou z jejích nářků začíná chytat panika. Bedlivým dozorem, a možná i pořádnou dávkou štěstí, které jí snad vydrží ještě dlouhé roky, se nám podařilo ji vždy včas zachránit, aniž by ze své situace měla trvalé následky. Naštěstí jí problémové chování nevydrželo, a poslední týdny v domácí smečce se z ní stala jedna z nejmilejších fenek.