První na svět přišla fenečka, která po své mamince dostala růžový obojek. Dost se nám ulevilo, protože jsem si chtěla nechat fenu do spolumajitelství, a vzhledem k tomu, že byl větší zájem o pejsky, říkala jsem si, jak by bylo ideální mít většinu samečky a pak 1-2 holčičky k tomu. Jelikož to bylo Drinino první štěňátko v celém životě, prvních pár minut bylo hodně hektických - Feelia hodně kvíkala, Drina byla bez sebe z přívalu hormonů a pořád ji chtěla brát do tlamy a přesouvat. Zároveň si neustále hledala pohodlnější polohu, takže se Terka snažila štěně i držet, aby ji Drina v tom všem ještě nezalehla. Feelince trvalo trochu déle najít mléčný bar, ale nic, co by nás znepokojovalo. Stačilo pár minut a dočkala se i svého prvního milkshaku.

Velmi krátce po narození se začaly ukazovat první, a samozřejmě dočasné, charakteristiky jednotlivých štěňat, na základě kterých dostávala provozní přezdívky. Feelia byla jediná taková neutrální, ani její jméno se nám nedařilo zpřezdívkovatět, a vlastně až po pár dnech nám došlo, že je prostě v hromádce raubířů jediná taková hodná, klidná, a tak dostala přezdívku Princezna.

Princeznové dekórum jí ale vydrželo pár týdnů, dokud se mezi sebou sourozenci nezačali kočkovat a pak pořádně prát. Ukázalo se, hlavně kolem 3. týdne, že se z miloučkého štěňátka stal docela generál, který si liboval v tom shazovat svoje sourozence na záda a pak jim vrčet do čumáku. Bitky to byly navíc dost jednostranné, sourozenci většinou buď jen leželi, nebo marně volali mámu o pomoc. Nějaký čas to trvalo, než všechna štěňátka zjistila, že rvaní se vlastně může být oboustranná aktivita. :D

V čem ale vynikala oproti sourozencům byla její pro-člověčí povaha. V náručí roztála, nekousala po obličeji, nesnažila se vykroutit se a být položená zpátky na zem. Brzy se tak stala favoritem nejen Terky a její mámy, která jezdila mimina hlídat, ale i spousty lidí, kteří přišli na socializační návštěvu.