MANIPULACE

MANIPULACE

Důležitou součástí v soužití s vlčákem je umět a být schopný s ním manipulovat. V tomto případě nemluvím o manipulaci psychologické, té se mezi pejskaři říká jednoduše výcvik, ale o té fyzické - tedy veškeré zvedání, osahávání atp.

Možnost manipulace je zásadní hlavně pro majitele, ale je dobré ji na ni vlčáka naučit i v rámci přípravy na bonitaci, kde psa různí lidé všemožně osahávají, koukají se mu do tlamy a samcům jsou kontrolovány varlata.

Je důležité učit již malé štěňátko, že určitou míru kontaktu bude muset přetrpět. Štěňata jsou často přesvědčená, že jakýkoli kontakt musí být stonásobně oplacen kousáním, skákáním a olizováním, takže první etapou majitele tedy bude naučit štěně, že 1) kontakt opravdu nemusí být v takové míře oplácen, a 2) že i když má štěně na práci dalších sto lepších věcí, někdy musí vydržet, např. při veterinární kontrole.

1. Na vše je dobré mít slovo/povel
   Vlčáci jsou nejspokojenější v jistotách. Při učení osahávání různých částí používejte ideálně jednoslovné popisy, které si následně pes spojí s částí těla, se kterou se chystáte manipulovat. Příklady tedy mohou být slova UŠI, OCAS, OČI, ZUBY, TLAPA. Můžete tyto povely i rozšířit o slova více specifikující, např. jestli chcete manipulovat se zadními tlapkami, nebo předními, jestli chcete vidět zuby přední, nebo otevřít tlamu a vidět až na stoličky.

2. Ocas
   Ocas bývá často poslední věc, za co jde vlčáka chytit, než způsobí problém. Je dobré naučit psa od mládí, že různé chytání, hlazení, a držení za ocas je normální, tím se vyvarujete, že by se po vás pes v afektu a překvapení ohnal. Psa za ocas však zbytečně netahejte, aby nedošlo k tomu, že si pes manipulaci spojí s nepříjemným zážitkem.

3. Uši/oči
   Vzhledem k jemně hysterické povaze vlčáků bývá důležité, že v případě nějakého zánětu, či zranění, si nechají ošetřit oči i uši bez větších protestů. V okolí těchto dvou orgánů se mohou během sezóny vyskytovat i klíšťata a to, že je okolo nich pes zvyklý na manipulaci značně usnadňuje extrakci. Na tuto manipulaci můžete psa zvyknout např. každodenním umýváním ospalků v koutcích očí, jemným hlazením, či namátkovou kontrolou těchto orgánů. Dávejte při tom pozor na své nehty.

4. Tlapy
   Manipulace s tlapami/nohami má v budoucnu několik užitečných funkcí. Nejen, že lze pak psa lépe polohovat do postoje, je to také velmi užitečné v případě lékařských vyšetření (odběr krve, zavedení kanyly, vyšetření zranění), utírání pacek před vstupem domů z nehezkého počasí či stříhání drápků.

5. Zuby a jazyk
   Zuby se pojí hlavně s kontrolou na svodu/bonitaci, kde psovi komise kontroluje plnochrupost. Pes tedy musí být svolný ukázat zuby nejen vyhrnutím pysků, ale také otevřením tlamy dokořán pro kontrolu stoliček. Zároveň se to může hodit při případech, kdy se psovi např. zasekne klacek mezi zadními stoličkami a je potřeba klacek vyprostit. Je výhodné být schopen psa chytnout i za jazyk a v případě potřeby mu jej z tlamy vytáhnout, např. při kontrole, zda něco nemá zapíchnuté do jeho kořene.

6. Varlata
   Během psova života bude potřeba, aby si pes nechal párkrát sáhnout cizím člověkem na varlata pro kontrolu, zda jsou obě sestouplá v šourku správně. Tuto kontrolu bude podstupovat od jeho narození, je tedy dobré, aby na ten pocit úplně nezapomněl, aby mu pak kontroly nebyly nepříjemné.

7. Uklidnění
   Štěňata ČSV jsou na pohled sice roztomilá, ale šijí s nimi všichni čerti. Již od chovatele přijedou štěňata naučená základům takové obecné manipulace: nošení v náručí, pokládání na zem, uklidnění přidržením. Úkolem majitele tedy bude nenechat si tyto cenné základy utéct věkem a pokračovat v nich, dokud jsou štěňata malá a lépe manipulovatelná, neboť učení již dospělého psa může být fyzicky podstatně složitější. Při těchto uklidňovacích cvicích je potřeba se obrnit velkou trpělivostí a vnitřním klidem, neboť někdy může být proces uklidnění psa otázkou i několika minut. Je však pro psychiku psa mnohem lepší, když vám plně důvěřuje s čímkoli, co se na jeho těle zrovna děje, než když by se tato odevzdanost měla tlačit přes strach a omezení.

8. Oblečení/obvazy
   Štěňata ČSV mohou být ze začátku háklivá nejen na manipulaci rukama, ale vlastně na cokoli, co je na jejich těle navíc, proto bývá často problém nejen naučit psa na obojek, ale následně i na postroj, který se najednou dotýká větší plochy těla, než byl pes svolný tolerovat do té doby. V případě různých zranění bude nutné psovi dávat např. límec, či triko, nebo obvazy, cokoli, co zabrání psovi si ránu ustavičně lízat. Proto je tedy dobré psa od mládí učit na přítomnost těchto volných i upnutých látek. Výhoda cvičení je, že to pro lidi může být zábavné, takže i když pes ze začátku nebude úplně nadšen, může pochytit od majitelů pozitivně laděné emoce, a to celý proces značně usnadní.

Obecně platí, aby se štěně na začátku svého soužití naučilo co nejvíce věcem, které se následně po dobu psova života pouze udržují, popř. zlepšují. Nepodceňujte tedy banalitu některých cvičení, neboť je vždy lepší být připraven, než v náhlé a nečekané události spoléhat na dobrý vztah mezi vámi a psem a psa zbytečně stresovat.

V rámci tohoto tématu je důležité poukázat i na větší pohodlnost všeho, je-li pes navyknut na tuto manipulaci i od svého veterináře. Častými čistě socializačními návštěvami se můžete vyhnout panickému strachu z ordinací, kterými mohou trpět psi, kteří veterináře vidí pouze v případě nepříjemných procedur.

Poslední připomínkou zůstává, že člověk míní, situace mění. Můžeme psa mít naučeného na cokoli, nebo taky ne, a věci se mohou zvrtnout tak, že nelze pokračovat jinak než psa pro jeho dobro omezit. I v takových případech je ale dobré vědět, že si frustraci nebude chtít vylít na vás.

Doplňující informace:

Fyzická manipulace nefunguje pouze ze strany člověka ke psu, ale i naopak. Vlčáci jsou svými komunikačními prostředky trochu odlišnější od ostatních psů, a jelikož, jak říkám, nemají ručičky, aby s námi a se světem komunikovali pomocí nich, mají k dispozici jen tlamu a packy. Očekávejte tedy, že vlčák vás může různě packovat, brát vám ruku do pusy, v momentech překvapení se může i hystericky ohnat, než si v hlavě utřídí, co se děje. Samozřejmě to více či méně nejsou příjemné situace pro nás, co nemáme husté osrstění, ale pro ně je to přirozená komunikace, a proto se naučením manipulace z naší strany snažíme odbourat potřebu se k těmto prvkům uchylovat. Osobně však v momentě, kdy psa omylem chybně chytnu, neberu překvapené ohnání se, kdy mi maximálně bouchne do ruky zuby, jako něco, za co je potřeba psa trestat. Obzvlášť Girča je pes, co funguje 50 % času s otevřenou tlamou ať se děje cokoli, takže osobně radím vyvarovat se paniky (špatné ucuknutí by mohlo způsobit zranění, byť nechtěné), pokud to pes nemyslí opravdu zle, s největší pravděpodobností celá zkušenost nebude tak bolestivá, jak má člověk tendenci si ze začátku myslet (z drtivé většiny nedojde ani ke skusu, je to prostě jen gesto). Proto tedy místo jakékoli formy trestu volím snahu psa uklidnit a příště si dávám lepší pozor.