Co si pořídit: psa, nebo fenu?
Jednou z nejčastějších otázek zájemců o plemeno bývá, zda je lepší/jednodušší pes, nebo fena. Je to validní otázka, ale odpověď na ni není tak přímočará, jak by si lidé občas představovali.
V první řadě je potřeba říct, že každý má něco. Rozložení je rovnoměrné, není to tak, že jedno pohlaví schytalo každý průser a druhé zůstalo bez úhony. Nebo možná to tak bude, ale subjektivně a pro každého jinak. Pojďme si tedy říct, jaké bývají obecné rozdíly.
Než se ale ponoříme do tajů a rozdílů frnd a pipíků, ráda bych připomenula, že následující moudra nejsou nijak tesaná do kamene a s největší pravděpodobností najdete mezi vlčáky na každé prohlášení alespoň jednu výjimku. Což je v pořádku. Věřím ale, že to může pomoci udělat si alespoň základní představu o tom, co by člověk strpěl raději.
1. Genitálie a jejich výstřelky
Tohle bývá jedno ze stěžejních míst, ve kterém se pohlaví rozchází. Samozřejmě. Co ale obnáší život s fenou a jaké to je žít se psem?
Fena
Fení pohlavní orgány jsou schované uvnitř, spousta lidí tak ocení volný pupík k hlazení, protože nemusí každou chvíli sahat na penis. Mají přirozený výtok, ale v 99,9 % případů si jej nevšimnete. Je čirý, bez zápachu, a dospělá fena si jej zvládá v průběhu dne čistit přímo u zdroje. Problém ale začíná, jakmile přijde na řadu hárání.
Hárání je u fen ČSV bolestné téma. Ano, zpravidla hárají méně často než jiná plemena, ale to neznamená, že jednou ročně přežijete asociální venčení na týden a pak máte vystaráno. Bohužel nelze s jistotou říct, kdy začne fena hárat, jak často během roku to bude a jak dlouho potrvá. Některé hárají jednou do roka, některé co půl roku (což se ještě počítá dobře, protože je to pokaždé ve stejném období), některé ale hárají klidně co 7-8 měsíců, a někdy to může být i častěji, jako každé 4 měsíce (v takových případech je to ale docela krize, a feny se buď včas kastrují, nebo se majitel/chovatel pokouší vrhem štěňat napravit hormony). Některým fenám to trvá necelý měsíc, jiné mají několik měsíců rozjezd, než se dostanou do konečné části a ovulace, a některé se k ovulaci ani po několika měsících rozjezdu nedostanou.
Na druhou stranu jsou feny pod vlivem hormonů jen krátce před začátkem hárání, během něj a chvíli po něm. Po zbytek času jsou stabilní, takové, jak je známe.
Vnitřní pohlavní orgány ale bohužel znamenají jistou nevýhodu. Jakýkoli problém se obvykle projevuje až na výtoku, a pokud člověk fenu pravidelně nekontroluje, může trvat dlouho, než si problému všimne, a občas bývá už příliš pozdě.
Pes
Pes, jako každý samec, nosí svoje korunovační klenoty pyšně na očích všem v dohledné vzdálenosti. Drbací plocha pupíku je tedy značně omezená. I psům se jejich pohlavní orgán čistí, ale na rozdíl od fen si toho je člověk mnohem více vědom. Smegma je přirozený lubrikant předkožky a zároveň způsob, jak se z ní odvádí oleje a mrtvé buňky. Někteří psi si jej zvládají čistit nenápadně, ale častokrát se majitel setkává s nažloutlými až žlutozelenými fleky nelibého zápachu všude, kam může pes volně chodit. Na zahradě to tolik nevadí jako na gauči, posteli a všude po podlaze. Při nadměrné produkci (typicky v pubertě, ale někdy i kvůli menší lokální infekci) je možné předkožku propláchnout heřmánkovým čajem nebo hodně zředěným betadinovým roztokem.
Pejsci si svým háráním neprochází, zato si milerádi prochází háráním všech fen v okolí. A jelikož nejsou všechny feny ve městě domluvené na stejných termínech, je pravděpodobné, že ze začátku, než si vytříbí vkus a než se úspěšně dostane z puberty, bude pes na pachy po okolí reagovat velkou část roku. Psí penis pak prochází různými stavy vzrušení, od zduřelých tělísek přes vystrčený penis až po samovolnou ejakulaci nebo úplné zduření údu. Pes jako takový pak může kníkat, výt, dočasně přestat žrát a nadměrně slintat při procházkách venku, kdykoli najde peemail jedné z háravek.
Údržba je v případě samců malinko náročnější, neboť tady už máme přímý přístup k orgánům nejen my, ale i větší množství vnějších vlivů. Mohou hrozit drobné odřeniny, pohmožděniny a ranky od náročnějších terénů a her s ostatními psy, ale i cizí tělesa přímo v předkožce. Součástí rutinní kontroly by tedy mělo být i vytažení penisu z předkožky a kontrola, že se tam neschovává nějaká lokální infekce, která by mohla mj. snížit plodnost samce.
Jelikož samčí puberta nemá tak jasné milníky, jakými jsou u feny jednotlivá hárání, mívá spíše podobu rapidního nárůstu a pak pomalého, postupného ústupu. Samci se tak fyzicky dodělávají o 1–2 roky později než feny, které bývají hotové se vším všudy už kolem 3 let.
2. Povaha
Dalším žhavým tématem bývá rozdíl v povaze. Spousta zájemců mívá pocit, že feny jsou v povaze jednodušší než samci, což… ve své podstatě ano, ale má to (jako vždycky) dost zásadní ALE.
Je poměrně běžné, že se povahy vlčáků mění v závislosti na tom, jakého pohlaví jsou jejich majitelé. K opačnému pohlaví mívají znatelně blíž, to ale neznamená, že si žena nemůže pořídit fenu a muž samce. Typicky se pak stává, že pořídí-li si štěně pár, štěně pak znatelně víc přilne k člověku opačného pohlaví, což toho druhého dost štve.
Fena
Pokud chceš psa, co hodnotí každý tvoje rozhodnutí, pro kterého nejsi bůh, ale parťák až za hrob, vem si fenu.
Feny mají oproti samcům zásadní výhodu – nedosahují takových velikostí a vah, a tím pádem bývají trochu lépe ovladatelné. To ale neznamená, že máte vyhráno. Ovladatelnost v tomto případě hodnotíme pouze jako poměr vah na obou koncích vodítka, nikoli jako jednoduchost.
Feny bývají jako kočky. Jsou inteligentní, hbité nejen tělem, ale i myslí, a jsou si velice dobře vědomy síly a vlivu, které mají. Jejich pohled občas působí velice vyčítavě, ale jak moc je na tom pravdy, to se asi nikdy nedozvíme. Velice často taky nebývají tolik tulivé. Spokojí se s blízkostí, jemným dotekem, zabráním místa, kde majitel často sedává/leží, ale nebývají dotěrné a přímý kontakt si často dávkují podle potřeb. S mužem jdou tyto zábrany stranou a zvlášť během hárání se jej občas snaží ukecat na tajný vrh společných štěňátek.
Čím si ale majitel může být jist, a to nezávisle na svém pohlaví, je, že feny jsou odolné a efektivní. Když něco dělají, dělají to na 150 %, což se bohužel často odráží i v méně příjemných aspektech jejich života. Jak jistě víte, čévéčka jsou známá svou reaktivitou na stejné pohlaví, a je vyšší pravděpodobnost, že feny konflikt s jinými fenami vyeskalují do opravdové rvačky. Někdy nejsou v bezpečí ani samci – jejich drzost a opovážlivost si mohou zasloužit stejný řev, jako kdyby šlo o fenu. K lidem však mívají často submisivnější přístup a když mají být s člověkem, který za ten jejich zápal nestojí, častěji se stává, že jej prostě jen ignorují.
Pokud si ale dáte tu práci a uděláte si s fenou kvalitní vztah, není odhodlanějšího zvířete, které by za vás šlo z místa i do války.
Pes
Pokud chceš psa, kterej je šťastnej, že je s tebou, a na ničem jiném nezáleží, vem si chlapečka.
V dnešní době už si spousta samečků bere s sebou do světa lehkomyslnou a často žoviální náladu. Čeká je dospívání a věčná puberta, velká část z nich si v dospělosti ani nechce připouštět, že už nejsou roční telátka, která si mohou ledacos dovolit. To bohužel nejde moc dohromady s tím, že dorůstají větších výšek a vah, takže zabránit jim v něčem, na čem se s majitelem neshodnou, stojí mnohem víc úsilí.
Máte doma permanentní mimino, které na vás kouká tak, že si nejste jistí, jestli mezi těmi oušky skutečně něco má kromě chlupů. V očích prázdno, tlama pootevřená, jazyk venku. Celý svět je jeden zábavní park a často je stvořen jen pro potřeby samečka. A když má takovej kluk doma majitelku, jeho srdce je na věky obsazené.
Ani oni nejsou líní jít se pocuchat s jinými kluky. Jiskra mezi nimi přeskakuje docela brzy, zvlášť když jsou si jistí tím, co má protější strana mezi nohama. Fenečky ale často bývají naprosto bezpečná partie, neboť jsou to jen nevyužité příležitosti na milenku. Někteří kloučci mají velice invazivní přístup, jiní jsou gentlemanové a jsou velice ohleduplní k pocitům a dojmům svého protějšku.
Křivdila bych jim ale, kdybych neřekla, že i oni přetékají loajalitou, kterou vkládají do svých lidí. Když ve vás najdou dostatečnou oporu a důvěru, nenajdete oddanějších psů. Budou vás milovat, vlezou vám pod kůži, budou šašci, co vás rozesmějí, i když vám budou téct nervy. Pro každou špatnost, kdykoliv, kdekoliv, máte za sebou stín, který neustále vymýšlí, jak vám zlepšit den. Nebo rozhodit nervové rozpoložení. Nebo obojí.
Důležité upozornění
Zvlášť v případě povah nesmíme zapomínat na počátky plemene. Ani vlci, ani použití němečtí ovčáci nebyli nejjemnější zvířátka na světě. Je tedy docela běžné, že i dnes, byť v mnohem menších počtech než před desítkami let, se objeví jedinci s opravdu tvrdou povahou. Jak jsem psala, feny v tomto ohledu bývají trochu schůdnější, ale to neznamená, že neexistovaly anebo že nebudou existovat Čubky s velkým Č. U psů je tento typ častější; přece jen testosteron s povahou, která si nepřipouští nic jiného než úspěch, v rukách nekompetentního majitele nedělá dobrotu. Ženy, které často vynikají přístupem a povahou, naopak ztrácejí body tím, že nemívají dost síly, aby tak velkého psa fyzicky zvládly. Je tedy v zájmu nás všech nalít si čistého vína a říct si na rovinu, že přes všechny příspěvky a fotky na sociálních sítích se nejedná o medvídkové pejsky a někdy se za funkčním vztahem skrývá velká práce, vzájemné přizpůsobování a nějaká ta předem daná kompatibilita k tomu.
Na závěr
Mám-li tento článek shrnout méně slovy, řekla bych, že jako vždy má i tato mince dvě strany. Není od věci se při výběru pohlaví co nejobjektivněji zamyslet nad svými fyzickými možnostmi, protože to je často něco, co zabrání velkému průseru. A v neposlední řadě si říct, jak často a jakou barvu chcete raději stírat z podlahy a nábytku.