PRAKTICKÉ POVELY

Zvlášť v začátcích s malým ČSV existuje řada praktických povelů, které vám mohou aspoň trochu usnadnit život a které se mohou náramně hodit i v dospělosti. Spoustu těch samozřejmých vynechám v případě, že k nim nemám nějaké zásadní zlepšováky.

Povely pro manipulaci

Těm je věnovaný celý článek.

Čůrat!

Když si domů přivezete malé štěně, třešničkou na dortu frustrace bývá fakt, že to nějaký čas bude vypadat, že nechápe princip venčení venku. I když s ním poctivě chodíte, vždycky to vypadá, že se venku nevyvenčí a pak se objeví louže doma na koberci. Nezoufejte - štěně není blbeček vrhu a je to normální, i když jistě uslyšíte, jak některá štěňata přestala čůrat doma po týdnu. Mysl štěněte je jeden velký chaos a zároveň v ní jsou velmi precizně uspořádané priority. Ráda říkám, že mají štěňata pozornost jako zlatá rybička a nezáleží, jestli po nich chcete vy, nebo jestli to chtějí ona sama, jakákoli myšlenka pro ně může být během sekundy nenávratně ztracena. Proto se stává, že vezmete ven štěně, na kterém je evidentně vidět, že se brzy vyčůrá, a venku najednou ztrácí veškerý zájem o vyprázdnění se, má na práci objevování, kousání, hraní si, běhání, a na původní pointu si vzpomene až doma, kde to zná a kde ho neruší tolik nových, daleko zajímavějších vjemů. Pokud štěně naučíte na povel “Čůrat!”, budete mít přehled o všech jeho loužičkách a budete mít v ruce i efektivní způsob, jak mu připomenout, že se mu před chvílí opravdu čůrat chtělo. Tento povel také pracuje na principu audioasociace - při vyslovení slova “čůrat” je zvlášť na začátku dobré písmeno „č“ protáhnout a zvýraznit, až téměř do „čššššššš“, což může připomínat zvuk tekoucí vody a může to štěně více stimulovat k čůrání. Nejdřív začínejte s vyslovováním povelu během vyprazdňování (s následnou pochvalou), po čase zkuste vychytat moment těsně předtím, a postupně se dopracujte k naprosté asociaci povelu s aktivitou. Vyplatí se mít psy naučené na tento povel i v dospělosti; pokud třeba jedete vlakem a máte přestup, nemusíte doufat, že se pes vyčůrá zatímco jste venku a můžete ho k tomu přímo pobídnout.

Lehni!

Důležitost povelu Lehni! je podle mě velmi nedoceněná. Osobně jsem nikdy Girču neučila, aby lehala u nohy, jak se to učí na cvičáku, ačkoli při správném gestu rukou to udělá dnes taky. Primárním účelem tohoto povelu pro nás je „jdi si někam lehnout, místo vyber dle svého uvážení”. Vyplatilo se mi to, a stále se mi to vyplácí každé ráno, co se mi nechce vstávat spolu s akčními pejsky.

Zůstaň!

Odložení je praktické, přínosné a v mnoha věcech důležité. Pokud byste chtěli někdy v budoucnu svého psa využít při focení, ať už s vámi, nebo s cizími lidmi, je potřeba, aby věděl, jak zůstat napolohovaný dostatečně dlouho, aby z toho nějaké fotky vůbec byly. Hodí se to samozřejmě i doma, chcete-li si psa vyfotit sami, ale je to především i výborný cvik na sebeovládání a důvěru - ačkoli bude pes chtít jít za vámi, když se od něj v odložení budete vzdalovat, ví, že má zůstat na místě, počkat a že se za ním vždy vrátíte nebo si ho přivoláte.

Volno/Jdi!

Z každého povelu, který psovi zadáte, byste ho měli také propustit a nenechávat ukončení povelu na jeho vlastním uvážení. Pak si bude sám rozhodovat, kdy mu vyprší splatnost vašeho povelu. A tato doba se pak bude z jeho vlastní pohodlnosti stále zkracovat, dokud na ten povel nebude reagovat vůbec. Důležitým rozdělením je však zda z povelu psa propouštíte na volno, nebo na vodítku. Obě moje holky totiž na jakékoli “Volno!” reagují nadšeným prudkým vyběhnutím, takže jsou-li na vodítku, dostávají povel “Jdi!”, který dovoluje pohyb omezený délkou vodítka.

Můžeš!

Povel “Můžeš!” je vlastně specifický typ propouštěcího povelu, má na starosti dovolit psovi to, co si právě hodně přeje dělat - např. při cvičeních sebekontroly povelem “Můžeš!” dovoluji psovi sežrat pamlsek, na který jsem ho celou dobu nutila pouze se dívat. Dá se využít třeba i u krmení - povelem “Sedni!” si psa posadíte, aby vám při chůzi s miskou v ruce neskákal nadšeně pod nohy, a po tom, co se uklidní a miska bude ležet na zemi, může po “Můžeš!” začít jíst.

Vypadni/Uhni/Pozor

Ať už si vyberete cokoli, je praktické naučit psa na povel, kterým mu naznačíte, aby vám uhnul z cesty. Můžete zrovna nést něco těžkého, křehkého, nebo potřebujete někam projít, či se v prostoru v daný moment více pohybovat, ne vždy je možné psa fyzicky chytit a přesunout jinam. Proto by vám měl sloužit i tento povel, po kterém pes jednoduše uhne nebo se přesune jinam.

Pro asociaci slova s určitou činností lze využít i mnoho dalších situací. Spoustu povelů, budete-li volit správná slova, se pes naučí jejich každodenním/častým používáním bez potřeby je vyloženě učit jako povely na cvičáku. Každý má ve finále vlastní životní styl, vlastní tempo domácnosti, proto jsou tyto příklady uvedeny jako ilustrační, nikoli povinné. Se správnou metodou a pravidelným režimem jde psa seznámit se spoustou aktivit a mnoha rituály, což psovi i člověku poskytne větší pocit sounáležitosti se smečkou.

Další povely (obvyklé):

Sedni!
Místo! (pes si jde lehnout na svůj pelech / své vymezené místo)
Kuk! (oční kontakt)
Vztyk! (postavení se z poloh sedni/lehni)
Stůj! (zastavení v pohybu)
K noze! (pohyb u nohy)
Ke mně! (přivolání k sobě bez nutnosti zařazení se k noze)
Pusť! (uvolnění věci z tlamy)
Pomalu! (při učení braní si jídla z ruky bez kousání do ruky / scházení z kopce atd.)

Za zmínku také stojí povel "Ne!" nebo "Nesmíš!". Přes svou jednoduchost může být jejich význam pro psa poměrně složitým oříškem, který se ne každému psovi podaří rozlousknout. My těmto slovům rozumíme bez problémů - znamenají pro nás, že máme přestat s čímkoli, co zrovna děláme. Psi si mohou slovo "ne" spojit s tím, že mají přestat s konkrétní činností, nikoli však se všemi činnostmi, které jim za jejich život zakážeme. Často pak reagují spíše na intonaci, než na samotný význam. „Ne!“ říká psovi, co nemá dělat, ale nemusí mu nutně říkat, co má udělat místo toho. Proto mnoho výcvikářů doporučuje najít si jednoslovné povely nahrazující zákaz. Pokud má pes zůstat stát a místo toho se rozejde, nezastavujte ho povelem "ne", ale povelem "stůj!". Vejde-li pes do stodoly s hospodářskými zvířaty, místo povelu "ne" použijte povel "ven!". Úpravou způsobu, jakým se psem komunikujeme, tak můžeme do budoucna výrazně zlepšit vzájemné porozumění.