Zvlášť pro začátky s malým ČSV existuje řada praktických povelů, které vám mohou aspoň trochu usnadnit život a které se mohou náramně hodit i v dospělosti. Spoustu takových těch samozřejmých vynechám v případě, že k nim nemám nějaké zásadní zlepšováky.
Povely pro manipulaci
Těm je věnovaný celý dokument
Čůrat!
Když si domů přivezete malé štěně, může být třešničkou na dortu frustrace fakt, že to nějaký čas bude vypadat, že nechápe princip venčení venku. I když s ním poctivě chodíte, vždycky to vypadá, že venku nic neudělá a pak se objeví louže doma na koberci. Nezoufejte - štěně není blbeček vrhu a je to normální, i když jistě uslyšíte, jak některá štěňata přestala čůrat doma po týdnu atp. Mysl štěněte je jeden velký chaos a zároveň v ní jsou velmi precizně utříděné priority. Ráda říkám, že mají štěňata rozsah pozornosti jako zlatá rybička a cokoli po nich chcete, nebo mohou chtít ona sama, může být během sekundy nenávratně ztraceno. Proto se stává, že když vezmete štěně, na kterém je evidentně vidět, že se brzy vyčůrá, ven, najednou ztrácí veškerý zájem o vyprázdnění se a má na práci cokoli jiného, jako objevování, kousání, hraní si, běhání, a na původní pointu si vzpomene až doma, kde to zná a kde pro něj není tolik nových a daleko zajímavějších vjemů. Díky tomu, že si štěně naučíte na povel “Čůrat!”, budete mít přehled o všech jeho loužičkách a budete mít v ruce i efektivní způsob, jak mu připomenout, že se mu před chvílí opravdu čůrat chtělo. Tento povel také pracuje na principu audioasociace - při vyřčení slova “čůrat” je zvlášť na začátku dobré protáhnout a zvýraznit písmeno “č” skoro až do jeho protažení do “čššššššš”, což zní jako tekoucí voda a může to štěně více stimulovat k čůrání. Můžete si vybrat i povel k defekaci, ale tam si nejsem jistá, zda to jde tak zvukově asociovat. V obou případech ale začínejte s vyslovováním povelu nejdřív během vyprazdňování (s následnou pochvalou), po čase zkuste vychytat moment ještě předtím, a postupně se dopracujte k naprosté asociaci povelu s aktivitou. Vyplatí se mít psy naučené na tento povel i v dospělosti, pokud třeba jedete vlakem a máte přestup, nemusíte doufat, jestli se pes vyčůrá zatím co jste venku, nebo ne, a můžete ho k tomu přímo pobídnout.
Lehni!
Důležitost povelu Lehni! je velmi málo opěvovaná. Osobně jsem nikdy nevedla Girču k tomu, aby lehala u nohy, jak se tomu učí na cvičáku, ačkoli při správném gestu rukou to udělá dnes taky, ale naprosto primárním účelem tohoto povelu pro nás je “jdi si někam lehnout, místo vyber dle tvého uvážení”. Vyplatilo se mi to, a stále vyplácí, každé ráno, co se mi nechce vstávat spolu s akčními pejsky.
Zůstaň!
Odložení je pohodlné, přínosné a v mnoha věcech důležité. Pokud byste chtěli někdy v budoucnu svého psa použít např. na focení, ať s vámi, nebo cizími lidmi, je potřeba, aby věděl, jak zůstat napolohovaný dostatečně dlouho, aby z toho nějaké fotky vůbec byly. Hodí se to samozřejmě i doma, chcete-li si psa vyfotit sami, ale je to především i výborný cvik na sebeovládání a důvěru - ačkoli bude chtít pes jít za vámi, když se od něj v odložení budete vzdalovat, ví, že má zůstat na místě a počkat a že se za ním vždy vrátíte, nebo si ho přivoláte.
Volno/Jdi!
Z každého povelu, který psovi uložíte, byste ho měli také propustit, nikoli to nechat na jeho vlastním uvážení. Pak si bude sám rozhodovat, kdy mu vyprší splatnost vašeho povelu, ta se pak bude pro jeho vlastní pohodlnost čím dál víc zkracovat, dokud na ten povel nebude reagovat vůbec. Důležitým rozdělením je však, za z povelu psa propouštíte na volno, nebo na vodítku - obě naše holky totiž po jakémkoli “Volno!” reagují nadšeným a prudkým vyběhnutím, ať už se děje cokoli, takže jsou-li na vodítku, dostávají povel “Jdi!”, který sice dovoluje pohyb, ale s tím, že jsou stále uvázané a tím zabráním nejen škubnutí za vodítko a moji ruku, ale také tomu, aby si škubly krkem za obojek.
Můžeš!
Povel “Můžeš!” je takový podpovel ve skupině propustných povelů, avšak tento má na starosti dovolit psovi to, co si právě hodně přeje dělat - např. při cvičeních sebekontroly povelem “Můžeš!” dovoluji psovi sežrat pamlsek, na který jsem ho celou tu dobu nutila se jen dívat. Dá se využít třeba i u krmení - povelem “Sedni!” si psa posadíte, aby vám při chůzi s miskou v ruce neskákal nadšeně pod nohy, a po tom, co se uklidní a miska bude ležet na zemi, může po “Můžeš!” začít jíst.
Vypadni/Uhni/Pozor
Cokoli už si vyberete, je praktické naučit psa na povel, kterým mu naznačíte, aby vám uhnul z cesty. Můžete zrovna nést něco těžkého, křehkého, nebo zrovna potřebujete někam projít, či se v nějakém prostoru v daný moment více pohybovat, ne vždy je možné psa fyzicky chytit a přesunout jinam. Proto by vám měl sloužit i tento povel, po kterém se pes odebere na jiné místo.
Pro asociaci slova s určitou činností lze využít i mnoho dalších situací. Spoustu povelů, budete-li volit správná hesla, se pes naučí jejich každodenním/častým používáním bez potřeby jej to vyloženě učit, jako povely na cvičáku. Každý má ve finále vlastní životní styl, vlastní tempo domácnosti, proto jsou tyto příklady uvedeny jako ilustrační, nikoli povinné. Se správnou metodou a pravidelným režimem jde psa seznámit se spoustou aktivit a mnoha rituály, což psovi poskytne větší pocit sounáležitosti se smečkou a vám lepší pocit z toho, jak jste se svým psem sladění.
Další povely (obvyklé):
Sedni!
Místo!
Kuk! (oční kontakt)
Vztyk!
Stůj! (zastavení v pohybu)
K noze! (pohyb u nohy)
Ke mně! (přivolání k sobě)
Pusť! (uvolnění věci z tlamy)
Fuj! (zákaz žraní nežádoucích substancí)
Ne! (obecný zákaz jakékoli momentálně probíhající aktivity)
Pomalu! (při učení braní si jídla z ruky bez kousání do ruky)
