← VRH D

Dravynea Sigrid Aeghyra

Zdravotní výsledky

DM N/NDW N/DW

Další informace

Bonitace
bez bonitace
Stav
naživu

Posledním bojovníkem byla, tušíte správně, zase fenka. Bylo po 3. hodině ráno, všechno už bylo klidné, metodické a podle rentgenových snímků jsme věděli, že je Sigi poslední uzlíček štěstí v břiše.

Netrvalo ani den, než jsme věděli, jak jí budeme provizorně říkat. Krásné na tomhle druhogeneračním vrhu je, jak moc poznávám svoje štěňata na potomcích jednoho z nich, a Sigi nebyla výjimkou. Nemohla být náhoda, že po narození dostala fialový obojek stejně jako její zesnulá teta Lara, a že obě 24h po narození pokořily Mount Matka. Stačilo se na vteřinu otočit a Sigi najednou zběsile hledala cecík na Drinině zádech, kam si následujících pár týdnů chodila i schrupnout. Než dostala svoje jméno, říkali jsme jí Horolezkyně.

I s přibývajícím věkem nám dávala jasně najevo, že náš koncept pro ni vyhrazeného prostoru jí absolutně nestačí. Bylo jedno, jestli byla v porodně, v ohrádce doma, nebo na zahradě venku, byla vždy ta první, která se pokusila (a většinou úspěšně) jít dál. Jako první překonala vstupní otvor do porodny a ocitla se tak v novém, větším prostoru plném hraček a sacích podložek. Ale do týdne to bylo málo; potřebovala víc. Pokus o zdolání ohrádky jí sice nevyšel, ale od doby, co mohla se sourozenci být na zahradě, měla vždycky tendenci se bu´d snažit protlačit plotem ven, nebo se vyškrábat po dvou schodcích nahoru zpátky do bytu. I obyvák s kuchyní jí byl málo a musela na chodbu. A kdyby bylo po jejím, musel by ji člověk přenášet po celém domě.

Nejvíc však vynikala svou odvahou a naprostou vyrovnaností. Náhlé zvuky ji zajímaly, k běhajícím dětem za plotem by se nejraději přidala a i na třídenní dovolené u prarodičů (rozumějte našho Yukíčka a Girunky) měla primárně respekt, ale nikdy ne strach. Ve svých 3 týdnech jsme jí proto změnili barvičku z fialové na oranžovou a vybrali si ji do spolumajitelství. 

Fotky